Zelňák 42
Pavel Molek
Minutová hra z cyklu Muzikantské příběhy.
Zelný trh, Brno, červen 1942. V podkresu hlášení o pohřbu říšského protektora.
Karel: Juro! Konečně!
Jura: (udýchaně) Nazdar! Máš?
Karel: (podává obálku) Tady. Máš si to rychle opsat a poslat dál.
Jura otevírá obálku.
Karel: A co je to vlastně?
Jura: Ta Traxlerova písnička, „Jedu nocí“. (čte a notuje si) Člověče, to je krása, až bych brečel!
Karel: (nevěří svým uším) Ty, Juro, ty si vůl! Já už si myslel, že dělám spojku v odboji a ty si necháš dovalit noty?! Kvůli tomu „jdu nocí“ při zákazu vycházení jak debil přes půl Brna až na Zelňák? Tobě už fakt z té muziky hrabe!
Jura: Počkej, jak mi budeš děkovat zítra na zkoušce. Hned to prubnem.
Karel: Jo! Jestli dojdu v pořádku dom. (odchází)
Jura: Neboj. (pro sebe) Podělaný pořád… (listuje notami a začne si broukat melodii)
Náhle zvuk náklaďáku, který se blíží a pak brzdí.
Gestapák: Halt! Haben Sie einen Passierschein?
Jura: Propustku? To nemám, já totiž- to sou jen noty. Das Lied –
Gestapák: (skočí mu do řeči) Du möchtest singen, jetzt, wo in Prag die Beerdigung des Reichsprotektors Heydrich ist?
Jura: Ale já přeci-
Gestapák: So eine Schweinerei! Du kommst mit! Auf den Wagen! Platz machen!
Nákladní auto se opět rozjíždí, rozhovor na korbě.
Jura: Kam to jedem?
Zadržená: Kam asi, na Kouničky.
Jura: (vyděšeně) Cože? Na gestapo? Tata mě zabije!
Zadržená: To se neboj, to budou Němci rychlejší. A za co tě vlastně sebrali?
Jura: Za tohle!
Zadržená: (nevěřícně) Za noty? A stojí aspoň za to?
Jura: Jo (trpce).„Krása, až bych brečel!“
Zní první sloka písně Jedu nocí Jiřího Traxlera, do toho zvuk odjíždějícího auta.
Osoby a obsazení:
Karel: Kajetán Písařovic
Jura: Petr Stach
Gestapák: Karel Weinlich
Zadržená: Marika Procházková
Autor: Pavel Molek
Režie: Petr Mančal
Dramaturgie: Klára Novotná
Zvukový mistr: Tomáš Gsöllhofer
Zvukové efekty: Jakub Rataj
Produkce: Radka Tučková