Tratí stát na nedoplatcích mýta?
Místo devítisetkorunového zisku osmitisícová ztráta. I takový může být výsledek snahy státu vymáhat mýtné nedoplatky po dopravcích. Někteří se brání soudní cestou a úspěšně, takže náklady řízení musí hradit stát.
Problematické jsou především nedoplatky za průjezd úsekem u Poděbrad, kde nestojí mýtná brána. Například jeden z dopravců měl zaplatit 898 korun za to, že jeho auta od července 2007 do června 2008 projela tímto úsekem třicetkrát.
Podle nedávného rozsudku okresního soudu v Chrudimi je však tento požadavek v rozporu se zásadami poctivého obchodování, protože když dopravce je povinen zaplatit mýto maximálně do měsíce – a běžně to dělá, neměl by stát tento drobný nedoplatek vymáhat po třech letech. Proto musí uhradit náklady řízení ve výši 8,5 tisíce korun.
„Pravdou je, že jsme tři nebo čtyři soudní spory skutečně prohráli, ovšem na druhé straně jsme zase vymohli řádově 15 miliónů korun. Toto srovnání nás tedy ujišťuje, abychom ve vymáhání dluhů dopravců pokračovali,“ je přesvědčen Václav Nestrašil, který je na Ředitelství silnic a dálnic odpovědný za úsek elektronického mýta.
Tajemník Sdružení dopravců ČESMAD Bohemia Martin Špryňar mu však oponuje. „Byli jsme celkem šokováni, že většina nedoplatků vznikla díky tomu, že stát něco zanedbal. Přece není možné, aby po třech letech fungování elektronického systému stát zjistil, že jsou nedoplatky, a zpětně je vymáhal, přestože za to ve většině případů nemohou dopravci ani řidiči. Stát dokonce stále vymáhá mýto v úseku, kde nestojí mýtná brána,“ říká Špryňar.
Dopravci požadují změnu legislativy
Mýtný systém začal fungovat v roce 2007, ovšem nedoplatky se s využitím čtyřleté promlčecí doby začaly vymáhat až loni. Bohužel výrazně složitěji než třeba v Rakousku, kde provozovatel mýta jen eviduje nedoplatky, a když je firma do nějaké doby neuhradí, je jí stržen jakýsi paušál, ale vždy ve stejném fakturačním roce. To naše legislativa neumožňuje.
„Musíme bohužel dělat přesně to, čemu jsme se vždy chtěli vyhnout, tedy rekonstruovat trasu jízdy daného dopravce, prokazovat, že určitý úsek použil, a potom velmi složitě vypočítávat, jaký je jeho skutečný dluh. Pokud se dluh vůči určitému dopravci nakumuluje, musíme ze zákona tyto pohledávky státu vymáhat,“ vysvětluje Václav Nestrašil.
Tento stav trvá už dlouho. Proč tedy ministerstvo dopravy nenavrhne změnu zákona pro výběr nedoplatků? Odpověď je jednoduchá: za tři roky je tam už šestý ministr. „Ve chvíli, kdy se nám podařilo vedení ministerstva přimět k tomu, aby začalo konat kroky k legislativním změnám, přišlo nové vedení a mohli jsme začít od začátku,“ uzavírá Nestrašil.
Prakticky na podobný problém naráží i řešení kolem neexistující mýtné brány u Poděbrad, která tam záměrně nestojí a kvůli nadměrným nákladům zřejmě ani nikdy stát nebude. Teď se tam konečně postavil stožár se snímači OBU jednotek, díky kterým se mýto automaticky načítá, jenže stále není podepsán příslušný dodatek s firmou Kapsch, a tak to nefunguje.
