Často nepochopitelné kolony způsobuje „syndrom čumilů“
Kdo jezdí hodně po dálnicích, případně poslouchá Zelenou vlnu Radiožurnálu, určitě už zaznamenal následující jev. Stane se nehoda například na 20. kilometru Pražského okruhu směrem k brněnské dálnici, ale kolona se tvoří nejen k D1, ale také na druhou stranu, tedy k letišti.
Na vině jsou řidiči, kteří zpomalují, aby si místo nehody v protisměru prohlédli. V řadě případů jsou však prohlížením cizího neštěstí tak zaměstnáni, že během pár okamžiků mají pomačkané plechy na svém voze.
Původ tohoto chování musíme hledat v lidské psychice, vysvětluje klinický psycholog Martin Kořán, který se věnuje dopravní psychologii. „Dalo by se říct, že jde o voyeurismus. Lidem se v dnešní době servírují nejrůznější informace – například vhledy do soukromí slavných a další pikantnosti. Dopravní nehoda je událost neobvyklá, a lidé ji proto sledují jako reality show, která běží v televizi, a večer si o ní u sklenky vína nebo piva povídají,“ popisuje.
Lidskou zvědavost lze těžko ukojit
Řidiči nemají potřebu si prohlížet jen místa nehod, ale třeba i frézování povrchu, průjezd nadměrného nákladu a dalších věcí odlišných od normálu. Tento jev má i své pojmenování, vysvětluje šéf dopravní policie Leoš Tržil. „České vysoké učení technické používá odborný termín syndrom čumilů. Jde prostě o lidskou zvědavost, což potvrzují i zahraniční studie,“ popisuje.
Před lety nasadili silničáři při rekonstrukci dálnice D1 ohromné frézy. Řada řidičů tehdy havarovala, protože si chtěla nezvyklé stroje prohlédnout. Silničáři proto uvažovali o tom, že by uzavřenou část dálnice schovali za velké plachty, ale to je technicky dost špatně proveditelné.
„Řešením by byla například úprava středního dělícího pásu. Rostoucí křoviny by mohly být zastřihávány ve větší výšce, aby vytvořily jakousi stěnu, která znemožní sledování situace v protisměru,“ vidí možné řešení Leoš Tržil.
Úplně nejjednodušší řešení však je zapamatovat si, že řidič se má plně věnovat řízení.
