Štěpán: Jel jsem rychle
Jsou před námi prázdniny, a to znamená daleko větší provoz. Nekonečné kolony se tak budou tvořit nejen v místech uzavírek, ale také kvůli dopravním nehodám. Jen loni za červenec a srpen zemřelo na našich silnicích 222 lidí. V roce 2006 ve stejném období zemřelo 152 lidí, když je toto relativně příznivé číslo připisováno především zavedení bodového systému. Vždyť o rok dříve si dva prázdninové měsíce vyžádaly 223 životů. I proto policie připravila na následující dny na čtyři desítky dopravně-bezpečnostních akcí, do nichž chce mimo jiné zapojit i vrtulník. Jenže, to co nás varuje nejvíc, bývají skutečné příběhy.
V poslední době se stále hlasitěji mluví o nehodách motorkářů. Suchá statistika sice říká, že letošní rok je zatím spíše průměrný, ale přesto od ledna do května zemřelo 33 motorkářů. My se teď vrátíme o 6 let zpátky, kdy v srpnu havaroval Štěpán Hyka.
"Nehoda se mi stala v roce 2002, kdy jsem vlastní vinou vyjel ze zatáčky. Neuvědomil jsem si, že jedu na motorce, která byla přizpůsobená na akrobatický trénink," zkrátka nezvládl zatáčku a sám dnes přiznává, že jel tehdy příliš rychle.
"Pamatuji si jen zvuk, ne obraz. Odvezli mě do nemocnice v České lípě, kde mě doslova dávali dohromady. Následkem pohmoždění pátého a šestého hrudního obratle, které mají za následek ochrnutí spodní části trupu. Následoval převoz do liberecké nemocnice, kde mi měli operovat páteř, ale záhadně z operace sešlo. Po další operacích jsem byl ještě tři čtvrtě roku na rehabilitaci."
A pak přišel návrat do reality.
"Člověk se musí srovnat s pohledy lidí, kteří ho byli zvyklí vídat na motorce a nejednou po roce a půl ho uvidí na invalidním vozíku. Také přijdete do bytu, který pro vás vůbec není přizpůsoben, takže se vše musíte učit znovu. Potom jsem si také našel práci a v neposlední řadě jsem začal řešit svůj volný čas, protože člověk musí žít dál. Postavil jsem si tedy auto, ale to mě příliš nenadchlo, tak jsem si pořídil čtyřkolku. Jízda na ní je ale bez nohou a stoprocentně zdravého trupu velmi náročná."
Dnes má navíc místo nehody před očima prakticky každý den.
"Ano, téměř každý den okolo toho místa jezdím a vždycky si pěkně zvesela zatroubím."
Štěpán Hyka se tedy, ač to může znít paradoxně nebo někomu možná i cynicky, dokázal doslova postavit zpátky na vlastní nohy. A dnes v rámci kampaně The Action vypráví svůj příběh jako memento budoucím řidičům.
