Macík touží letošní Dakar hlavně dojet
Poslední etapa rallye Dakar na argentinském území byla bojem s písečnými dunami i velbloudí trávou. Spousta závodníků zůstala i po setmění na trati a snažila se dojet, aby stihli přejezd And do Chile a pouště Atacama. Pořadatelé kvůli tomu o hodinu a půl opozdili start dnešního měřeného úseku, který navíc zkrátili. Třetí měřená etapa však sedla Martinu Macíkovi s liazem, který dojel z českých kamionů nejlépe - na dvanáctém místě a celkově je osmý.
Podařilo se mu dojet v první desítce, i přestože musel na trati v obrovském horku měnit zadní kola. Víc už řekl našemu reportérovi Janu Říhovi:
"Ani nevím, jestli jsme dojeli dvanáctí, každopádně jsem velmi rád, že jsme dorazili do bivaku. Bohužel jsme po cestě zničili obě zadní kola, když jsme v největším stoupání dlouhém asi tři kilometry zuli zadní pneumatiky. Několikrát jsme přejížděli duny, ale naštěstí jsme nezapadli a nemuseli kopat. Jsem opravdu rád, že jsme tady, a jestli jsme dvanáctí, je teď úplně jedno. Přece jen je za námi teprve třetí den a zítra může být všechno jinak."
Zítra je na programu přejezd And, za kterými na vás bude čekat už obávaná poušť Atacama. Jak budou liazce vyhovovat obrovské duny a moře písku?
"Duny v dnešní etapě mi problém nedělaly, naopak to bylo příjemné svezení okořeněné hledáním správné cesty. Myslím si, že mnoho jezdců kontrolní nebo průjezdové body nemohlo najít, protože byla uprostřed dun. Doufám, že to bude stejný terén, jaký byl ke konci dnešní třetí etapy - vysoká velbloudí tráva, ve které se jede průměrně třicet. Autu se naštěstí nic nestalo. Ovšem protože se nedá jet rychle, jeli jsme etapu snad šest nebo sedm hodin."
V kabině máte zkušeného dakarského navigátora Josefa Kalinu. Jaké jsou jeho přednosti a jak funguje spolupráce mezi vámi?
"Teď si přesně nevybavuji, kolik let už spolu jezdíme, ale myslím že čtyři. Jsme přátelé, fungujeme na kamarádské úrovni. Josef Kalina jede s námi, protože umí dobře navigovat, a jestli spolu letos jedeme naposledy, ještě nemohu říct. Jsme teprve ve třetím dni, dalších dvanáct máme před sebou - uvidíme, jak to dopadne."
Vy jste absolvoval dakarské závody i v Africe. Mohl byste je srovnat s těmi jihoamerickými? A pokud byste si měl vybrat, který je vám bližší?
"Dnes to byla etapa spíš afrického typu, duny byly hodně podobné těm v Mauritánii. Já jsem spíš příznivcem Afriky. Například včerejší druhá nebo úvodní etapa byly zúžené a navíc pršelo, což se v Africe nestává. Dnes jsme se trochu nadřeli, protože při jednom dlouhém sjezdu mi auto ujelo a zůstali jsme viset za přední nápravu. Museli jsme rozbít nějaké kameny, abychom nápravu neponičili, protože od 60. nebo 70. kilometru jsme jeli prakticky bez pneumatik. To bylo velmi nepříjemné."
Pokud si dobře pamatuji, vaše posádka nejela na Dakar s velkými ambicemi. Chtěli jste si Dakar hlavně užít. Změnilo se něco v průběhu závodu? Jaké jsou vaše cíle?
"Na letošním Dakaru je nás v týmu 18 - 3 motorky, 2 čtyřkolky, auto a kamión - a naším cílem je dojet v co největším počtu a zdraví. Samozřejmě všichni se snaží zajet dobrý výsledek. Můj osobní cíl je dokončit do desátého místa, ale jak tak na to koukám, nejdůležitější je dojet. Nehod je mnoho a to máme před sebou bonbónek v podobě chilské pouště Atacama."
