Do cíle Dakaru nedojede ani jedna tatra
Na startu 32. ročníku rallye Dakar, která se jede v Jižní Americe, stálo celkem pět soutěžních tater. Ironií osudu je, že v cíli se neobjeví ani jedna. Poslední z nich skončila v jedenácté etapě do San Juanu. Řídil ji Martin Kolomý, který jel svůj první soutěžní Dakar. Měl za sebou bezmála tři čtvrtiny trati dlouhé 9 tisíc kilometrů.
Na problémy, kterého ho potkávaly během soutěže, a důvod odstoupení jeho tatrovky se Martina Kolomého ptal reportér Jan Říha:
"I když etapa byla velmi lehká, jelo se rychle po vyježděných pistách, z ničeho nic se rozsvítila kontrolka motoru a museli jsme zastavit. Závadu se nám bohužel nepodařilo opravit a museli jsme odstoupit."
Všimli jste si během závodu nějakého problému s motorem? Dalo se očekávat, že by mohly nastat komplikace?
"Ve vysokých nadmořských výškách a také v dunách jsme trochu bojovali s teplotou motoru, ale v dnešní etapě se tyto problémy vůbec neprojevily. Až na 69. kilometru rychlostní zkoušky se rozsvítila kontrolka mazání motoru a museli jsme zastavit. Jak už jsem říkal, potom se nám už nepovedlo nastartovat. Trvalo nám asi čtyři hodiny, než jsme auto uvedli do nouzového režimu, ve kterém jsme alespoň byli schopni dojet do bivaku."
V šesté etapě v poušti Atacama jste zažil noční dojezd, když jste na trati pomáhal týmovému kolegovi Marku Spáčilovi, kterého potkala stejná porucha s motorem jako vás. Popište nám, jak vypadá noční jízda a jak jste zvládl závěrečné prudké 20kilometrové klesání do bivaku v Iquique.
"Byla to jedna z nejhorších etap, kterou jsme na letošním ročníku jeli. Ve vysokých písečných dunách se nám navíc podařilo zout dvě pneumatiky. Noční jízda je doslova tápání ve tmě, protože jen hledáte cestu, kde byste se nepřevrátili, a jedete vlastně jen podle navigačních bodů. Velmi se mi ulevilo, když jsme dorazili do cíle."
Nedokážu si představit, jak vůbec dokážete jet v noci v poušti, která skrývá mnohá nebezpečí, natož závodit. Mimochodem právě v šesté etapě nešťastně havaroval Miroslav Zapletal.
"Když jsme projížděli kolem místa, kde havaroval Mirek, měli jsme velké štěstí, protože měl zapnutý Sentinel (výstražný systém, který se používá pro upozornění před vámi jedoucího závodníka, že ho chcete předjet), který houkal. Přibrzdili jsme tedy a viděli jsme, že jedeme přímo po hraně díry, do které spadl Mirek. Opravdu nebylo nic vidět. Až když jsme viděli havarované mitsubishi Mirka Zapletala, tak jsme díru objeli."
Jak se člověk může smířit s tím, že po tolika ujetých kilometrech, kdy vám do cíle zbývalo "už jen" 2 300 kilometrů, bude muset ze závodu odstoupit?
"Závod se vzdává těžko, ale musíme se s tím smířit. Je to jen technika, která se bohužel může porouchat. Kdyby šlo o jezdeckou chybu, například o převrácení, asi bychom si mohli dát pár facek, ale takhle se nedá nic dělat. Do 'vnitřností' vozu nikdo nevidí. Samozřejmě se snažíme všechno repasovat a měnit před závodem, ale techniku nikdo neovlivní," říká Martin Kolomý.
