Aleš Loprais při jízdě moc nenadává
Tatra Aleše Lopraise i po včerejší páté etapě rallye Dakar v Jižní Americe zůstává na třetím místě za vedoucími kamazy. Málem tam však nebyla, protože ji postihl defekt a ještě chvíli bloudila. Prostě několik situací, při kterých by si mohla její posádka pořádně od plic zanadávat, aby si ulevila.
Z rozhovoru našeho dakarského reportéra Jana Říhy s Alešem Lopraisem se však dozvíte, že to tak žhavé není. „Dnes jsme si, alespoň pokud mohu mluvit za sebe, sáhli na dno sil. Trochu jsme zabloudili, ztratili jsme asi šest minut hledáním správné pisty a potom jsme se snažili ztrátu dohnat – jeli jsme rychle, ale na špatnou světovou stranu, což se na Dakaru stává lehce. Potom nás potkal defekt, kdy jsem byl rychlejší v jedné ze zatáček, přehlédl kámen a v 120kilometrové rychlosti to pneumatika prostě nevydržela.“
„V šíleném vedru jsme ji měnili asi 16 minut a potom začala stíhací jízda, při které jsme všechny stroje, které nás při opravě předjely, dokázali zase předjet a dokonce jsme se dotáhli i na ruské kamazy, což pro nás bylo takové zadostiučinění. S výsledkem jsme nakonec víc než spokojeni,“ říká Aleš Loprais.
Co to udělá s řízením ve chvíli, když trefíte na takový kámen? Viděl jsem tu proříznutou pneumatiku a ráfek a musela to být opravdu velká rána. „Pokud to není velký kámen, nebo vás to nevyhodí z cesty, tak se to uřídit dá, ale někdy se stane, že takový náraz odnese servořízení, a to by znamenalo konec v závodě. Při nárazu to, jak se říká, kopne do volantu, hodí vás to na druhou stranu a vy musíte dát kontra a srovnat směr jízdy. S kamiónem je to trochu náročnější, protože vzhledem k jeho velikosti a deseti tunám váhy to většinou znamená drobný výlet mimo pistu, kde může čekat další překážka.“
Za jakou dobu jste schopni vyměnit proraženou gumu? Co to může zkomplikovat? „Nejrychleji se nám to povedlo do dvanácti minut. Dnes trvala výměna asi 16 minut, ale k tomu musíte připočíst ještě pár minut, než se vrátíte do tempa závodu, takže celkem asi 19 minut. Potom nám trochu zkomplikoval cestu interkom, který jsem si já zapomněl zapnout a Milanovi Holaňovi přestal fungovat. Jeli jsme tedy dost na posunky a snažili se na sebe křičet, ale osmiválec naší tatry duní tak hlasitě, že stejně není nic slyšet.“
Když se dostanete do podobné situace, asi se to neobejde bez vulgárních slov? „Jsme přece jen lidé, takže nějaké to slůvko určitě přijde, ale vulgarita u nás v kabině rozhodně nepanuje. Naopak je tam někdy až příliš komorní atmosféra, kdy by možná neuškodilo trochu pustit emoce ven, ale zatím je nálada dobrá,“ uzavírá Aleš Loprais.
