Jak se rodí legenda aneb rallye Dakar letem světem
Za necelých třiatřicet let se z ní stala z globálního pohledu nejdůležitější sportovní světová akce začátku roku. V čem je její kouzlo? Odpověď zní: dobrodružství bez limitů!
Rallye Dakar se narodila v hlavě dobrodruha Thierry Sabineho. Rozhodl o tom silný zážitek z libyjské pouště. Sabine v ní totiž při závodě Abidjan–Nice v roce 1977 zabloudil se svojí motorkou tak důkladně, že málem nepřežil. Místo, aby se snažil na krušné chvilky rychle zapomenout, rozhodl se rychle začít s přípravami nového závodu. Chtěl jím většímu počtu dobrodruhů zprostředkovat podobné zážitky v krásné, ale drsné poušti.
Vznikl tak závod s extrémně náročnou trasou propojující Evropu z Afrikou. 26. prosince 1978 odstartovala z náměstí Trocadéro rallye Paříž–Alžír–Dakar 1979. 182 závodních strojů muselo překonat trať dlouhou deset tisíc kilometrů územím Francie, Alžírska, Nigérie, Mali, Horní Volty /později Burkina Faso/ a Senegalu. Sabinovi se podařilo hned od prvního ročníku vzbudit velký zájem médií, což bylo pro pozdější úspěch rallye Dakar rozhodující.
Hned druhý ročník potvrdil zájem o nový závod. 1. ledna 1980 z Paříže na podobnou trasu vyrazilo o 34 strojů víc včetně nákladních, pro které byla vypsána samostatná třída jako podkategorie třídy aut. A závod začal přitahovat známé motoristické značky jako Porsche, BMW, Toyota, Volkswagen, Land Rover, Yamaha i Lada. Později do hry rázně vstoupily Mitsubishi, Citroën, Honda, Peugeot, Renault a další.
Rallye Paříž–Alžír–Dakar 1983 byla doslova magnetem pro média. Vyhrál ji šestinásobný vítěz slavného závodu 24 hodin v Le Mans a pilot formule 1 Ferrari i Williamsu Belgičan Jacky Ickx s Mercedesem G. A po Dakaru začínaly pošilhávat i další VIP osobnosti. V tomto ročníku poprvé konvoj projel slavnou a nekonečnou poušť Ténéré, která se pro některé startující stala noční můrou. Na čtyřicet jezdců se v ní totiž ztratilo nebo zapadlo. Přečkat museli v poušti i několik nocí. Vrtulníkům totiž trvalo čtyři dny, než všechny zbloudilce našly. O rok později Thierry Sabine přenesl trať do nových států Afriky, a bořil tím další hranice.
Rok 1985 se, aniž by to někdo tehdy tušil, stal milníkem rallye Dakar. Autům poprvé v osobě Francouze Patricka Zaniroliho vládlo mitsubishi. Téhle japonské značce se to potom povedlo ještě jedenáctkrát, což z ní dělá suveréna známé pouštní rallye. Milníkem je letopočet 1985 i pro Čechy. V tom roce socialistické Československo vyslalo na trať dva kamióny značky Liaz. Jeden z nich dojel do cíle na třináctém místě. Účast našich kamiónů obrovsky zvedla zájem československých fanoušků, kteří do té doby sledovali Rallye Dakar jen okrajově. Radost jim o rok později udělala účast tří liazů a dvou tater. Za volantem jedné z nich seděl pozdější šestinásobný dakarský vítěz a rekordman kategorie nákladních aut Karel Loprais, který tehdy závod nedokončil.
Za dva roky ale už poprvé vyhrál. To se psal rok 1988, který je z našeho pohledu pozoruhodný i účastí prvního motorkáře pod československou vlajkou Pavla Orta na Jawě Rotax. Ten však havaroval a do cíle v Dakaru nedojel.
Vraťme se ještě k ročníku 1986, na který nikdo z příznivců rallye Dakar nezapomene. Zahynul při něm zakladatel soutěže Thierry Sabine. Stejně jako čtyři spolucestující nepřežil nehodu vrtulníku. Koho napadlo, že to znamená konec rallye, mýlil se. Tato tragédie spíš potvrdila, že se za sedm let povedlo vybudovat pevné základy rallye Dakar. Popel dobrodruha Sabina byl rozptýlen v poušti Ténéré.
V roce 1989 přibyla na seznam dakarské rallye nová země – Libye. Kategorii aut už tři roky vládl Peugeot, z toho podruhé díky nové dakarské hvězdě Finovi Arimu Vatanenovi. Ten si za volantem připsal celkem čtyři vítězství a zůstal dodnes rekordmanem v této třídě. Mezi motorkami byla suverénní už čtvrtým rokem Honda. Zdálo se, že úspěch rallye Dakar roste do nebes. Počet jezdců totiž atakoval hranici šesti set. Situace se však začala rychle obracet. Množina startujících klesala a organizátoři v čele s Gilbertem Sabinem, otcem Thierryho, museli zareagovat. Pro rok 1992 vymysleli nové lákadlo. Trať vedli napříč celou Afrikou až do Kapského Města. A objevila se nová vymoženost, bez které si dnes rallye Dakar neumíme představit – satelitní navigace GPS.
V kategorii motocyklů dokázal s yamahou v tomto náročném ročníku obhájit své první vítězství z loňska Francouz Stephane Peterhansel, který se postupně vypracoval až v absolutního rekordmana s devíti triumfy v rallye Dakar za řidítky motorky a volantem auta. Nová trasa opět zvedla zájem závodníků i médií. V roce 1993 se soutěž vrátila ke kořenům, když přibližně kopírovala původní trasu Paříž–Alžír–Dakar. To však přilákalo rekordně nízký počet závodních strojů – jen 153. Mimochodem, na startu po delší době chyběla česká značka Liaz, která se vrátila na Dakar až za deset let. Byl čas na změnu.
Odstoupilo vedení závodu v čele se Sabinovým otcem a rallye Dakar přešla pod křídla agentury Amaury Sport Organization /A.S.O/, která se o nejslavnější vytrvalostní závod na světě stará dodnes. Ta přišla pro ročník 94 s novinkou v podobě trasy dlouhé skoro čtrnáct tisíc kilometrů se startem i cílem v Paříži a otočkou v senegalském Dakaru. Mezi kamióny podruhé kraloval se svojí tatrou Karel Loprais.
Následující rok přinesl šok konzervativním francouzským fanouškům rallye Dakar. Nestartovalo se v Paříži, ale poprvé v historii z jiného státu. Na trať dlouhou přes deset tisíc kilometrů s cílem v senegalském hlavním městě vyráželi soutěžící ze španělské Granady. A doba závodu se zkrátila na patnáct dní. Už tradiční vítěze měla kategorie motorek v osobě Stephana Petrhansela a třída kamiónů díky Karlu Lopraisovi. V hodnocení aut si svou vítěznou éru trvající celkem tři roky vychutnávala značka Citröen a Francouz Lartigue.
Rok 1997 znamenal další revoluci v závodě. Startoval i končil přímo v Dakaru a trasa dlouhá jen něco přes osm tisíc kilometrů proťala také poušť Ténéré. Rallye Dakar se vůbec poprvé netýkala evropského kontinentu. S dvacetiletým výročím závodu se start vrátil do Paříže. Z rampy na trasu přes španělskou Granadu, Maroko, Mauretánii, Mali a Senegal sjelo 323 závodních strojů. A hádejte, kdo vyhrál kategorii kamiónů a motorek. Ano, rekordmani Loprais a Peterhansel.
Právě v tomto roce začala obdivuhodná série vozů značky Mitsubishi, které vyhrály v hodnocení aut sedm Dakarů v řadě, přestože o pár let později jim velkou konkurenci dělaly tovární týmy Volkswagen a Nissan. A pozoruhodné je, že tuhle sérii nastartovala Němka Jutta Kleinsmidt, která jako první žena dokázala vyhrát Dakar. A to ještě v nabité kategorii aut.
Přelomový rok 2000 opět nabídl ryze africký závod s ostrým startem v Dakaru a cílem v Káhiře. Tato trať protnula Afriku ze západu na východ, tedy ze Senegalu do Egypta. A počet strojů o jeden překonal metu čtyři stovky. V hodnocení nákladních aut poprvé vyhrál ruský kamaz s Čaginem za volantem. Ročník 2001 byl posledním s francouzským hlavním městem v názvu, protože starty rallye Dakar se potom už odehrávaly jinde.
Nové tisíciletí přineslo zvyšující se zájem o rallye Dakar na všech frontách. O start usiloval stále větší počet závodníků, média se této sportovní události věnovala víc a víc. Bohužel, toto období přineslo do konvoje rallye Dakar také zvýšené riziko teroristických útoků, které vyvrcholilo zrušením jubilejního třicátého ročníku a přenesením slavné rallye do Jižní Ameriky.
