Ota Měřínský: na Dakaru jsme tenkrát měli jen kompas
Mezi dakarskými šedesátníky na 34. ročníku slavné rallye najdete hned dva navigátory z České republiky. Josefa Kalinu, navigátora šestinásobného dakarského vítěze Karla Lopraise, letos doplnil Ota Měřínský, který naviguje tatru řízenou nováčkem Tomášem Vrátným.
Od poslední dakarské účasti Oty Měřínského uplynulo už devatenáct let, a proto je velmi zajímavé jeho srovnání tehdejší africké a současné jihoamerické rallye Dakar.
„Rozdíl je obrovský. Ze závodu se trochu vytratilo dobrodružství, které jsme tenkrát zažívali, protože v bivacích nebyly sprchy a záchody a zázemí rallye celkově vypadalo úplně jinak.
Na druhou stranu se mi zdají etapy náročnější a jede se mnohem rychleji. Technika šla tak dopředu, že kdybychom jeli stejným způsobem i tenkrát, mohli bychom závod zabalit po prvním dni, protože auto by se prostě rozpadlo. Kvůli vysoké rychlosti však zase velmi trpí posádka, protože rány v kabině jsou neuvěřitelné a přilba na hlavě dělá věci.
Týmové zázemí tenkrát vůbec neexistovalo, všechno jsme si vezli s sebou a všechno jsme museli opravit sami. Posléze s námi jeli dva mechanici, kteří letěli v letadle. Když se podíváte na současnou korbu kamiónů, je tam jen voda, nafta, rezervní gumy a to je všechno,“ popisuje Ota Měřínský v rozhovoru s reportérem Janem Říhou přímo na rallye Dakar.
Jak se změnila navigace oproti africké rallye Dakar v devadesátých letech?
„Navigace je úplně jiná. Teď se jezdí na waypointy, tedy body, kterými se musí projet. Předtím jsme neměli žádné navigace, pouze kompas a měřič vzdálenosti. Když jsme se ztratili, nevěděli jsme, jestli jsme nalevo, nebo napravo od trasy. To bylo pak vždy velmi těžké rozhodování, jestli se vrátit třeba padesát kilometrů, nebo zkusit jet nějakým směrem. Navigátor se prostě musel rozhodnout a zvolit směr, ale potom se jen modlil, jestli vybral ten správný.“
Jak jde spolupráce s Tomášem Vrátným, letošním dakarským nováčkem?
„S jeho jízdou jsem velice spokojen. Tomáš jede svižně, ale ne, jak se říká, přes závit. Když mu něco řekneme, snaží se poslouchat a plnit to. Někdy se však dostaneme do situace, kdy já řvu doleva, Radim zase doprava a to už se pak Tomáš ozve. Občas padnou i trochu silnější slova, nicméně všechno klape bez problémů,“ uzavírá s úsměvem ve tváři Ota Měřínský.
