Dakarský deník 14 – novodobý Dakar s mobily, sprchami a nemocnicí

Slavná soutěž se jela naposledy v Africe v roce 2007. Už tehdy se začínaly v konvoji rozmáhat mobilní telefony, protože i ve velmi zaostalé Mauretánii poblíž měst měli někteří francouzští novináři na svých přístrojích signál. U českých operátorů něco podobného tehdy nehrozilo. Jistotou byl satelitní telefon.

Také podmínky pro mytí a běžné lidské potřeby byly, řekněme, provizorní. V bivacích jste v lepším případě našli zástěny z překližky a za nimi pryčny a místo sprchy poloprázdné vědro se studenou vodou na osobu. Jak taková místa vypadala, když je navštívilo během jednoho dne a noci okolo dvou tisíc lidí, si asi umíte představit sami.

Už tehdy bylo lékařské zajištění na trase soutěže kvalitní díky mobilní nemocnici, která se přemisťuje s konvojem. Dnes je součástí rallye třicítka doktorů. Pohybují se po trati v jedenácti autech a třech helikoptérách. Zbytek „ordinuje“ přímo ve stanu v bivaku, kam se sváží většina zraněných. Po vyšetření lékaři rozhodují, jestli je nutná hospitalizace v některé z jihoamerických nemocnic. Pokud jde o nejvážnější zranění, vrtulník transportuje urgentní případy přímo do nemocnic.

Co se týká jídla, to už je dnes oproti africkým Dakarům opravdu luxus. Místo ležení na kobercích lavice a stoly a místo složitého pořadatelského zajištění výroby a podávání snídaní, obědů a večeří péče světoznámé firmy zabývající se stravováním.

„Neměli jsme žádné sprchy, takže jsme se myli až v polovině soutěže. Teď si dá člověk po dojezdu sprchu a potom si zajde na jídlo. To se vůbec nedá srovnávat,“ říká Ota Měřínský, který se jako navigátor vrátil na rallye Dakar po devatenácti letech. Doba se prostě i v případě slavného pouštního závodu rychle mění.