Josef Kalina: pár dědků se po rallye ještě toulá

8. leden 2012

Každý si svůj život v důchodovém věku plánuje jinak. Důkazem můžou být třeba šedesátníci i sedmdesátníci na trase 34. ročníku rallye Dakar v Jižní Americe. Český navigátor Josef Kalina z KM Racing teamu je jedním z nich.

Třiašedesátiletý dakarský matador tentokrát čte trasu pro Poláka Josefa Cabalu v kabině liazu. Jak řekl v rozhovoru našemu reportérovi na rallye Dakar, své účasti v této soutěži přestal po té dvacáté počítat, přesto toho stále nemá dost.

„Dělám to v podstatě tři čtvrtiny svého života, takže prostředí rallye je mi velmi blízké, je to můj život a životní styl. Ovšem samozřejmě to na sobě už výrazně pociťuji. Za žádného supermana se rozhodně nepovažuji,“ říká Josef Kalina v rozhovoru s reportérem Janem Říhou přímo na rallye Dakar.

Kromě tebe je tu ještě Yoshimasa Sugawara, kterému je 70 let. Určitě jste toho spolu už mnoho zažili.

„Podobných pamětníků je tu ještě několik, například Serge LaCourt (startovní číslo 550, vůz 6×6 Mercedes), který svého času jezdil i s tatrou. Pár takhle starých dědků se po rallye ještě potlouká a všichni máme vždy obrovskou radost, když se vidíme.“

Kam se posunula rallye Dakar, pokud bychom měli porovnat africký a jihoamerický Dakar?

„Současná rallye je určitě mnohem rychlejší. Od afrických Dakarů se změnila organizace, logistika, technika, strava i hygiena, ale na druhou stranu to zase od závodníků vyžaduje plné nasazení srovnatelné s tím na mistrovstvím světa. Mají tu zázemí, i když často v těžkých podmínkách, ale očekávají se za to od nich výkony.“

Jedeš v posádce liazu s polským jezdcem. Jak spolu komunikujete?

„Mluvíme spolu polsky. Když jsem se před dávnými časy pohyboval kolem bigbítu, jezdili jsme do Polska a trochu jsem se jazyk naučil. Teď jsem si ho zase osvojil, protože mám dobrý sluch na jazyky, ale samozřejmě ty důležité pokyny pro případ nouze při závodu jsem si musel vypsat se slovníkem v ruce a naučit se je nazpaměť.“

Jaká byla první argentinská část rallye Dakar 2012?

„Když jsme studovali trasu a počítali kilometry, mysleli jsme si, že pořadatelé trochu odstoupili od maratónského duchu soutěže a že to bude spíš sprint. Nicméně v závodě se pak ukázalo, že i 250- nebo 300kilometrové etapy byly opravdu těžké.

Úseky s náročným terénem byly tak často za sebou, že jsem si chvílemi říkal, že už je to trochu moc. Jednou jsme třeba museli jet 30 kilometrů před cílem jen 20kilometrovou rychlostí a stejně jsme si málem vyrazili zuby. Jestli to bude tímto způsobem pokračovat i v Chile, kde jsou etapy přes pět set kilometrů dlouhé, tak to se tedy máme na co těšit,“ popsal Josef Kalina.

autor: jař
Spustit audio