Josef Macháček: na Dakaru nebudu dělat nosiče vody
Pětinásobný dakarský vítěz na čtyřkolce Josef Macháček na 34. ročníku rallye Dakar neví, na čem je. Připomeňme, že pořadatelé ho společně s dalšími šesti soupeři vyřadili při technických přejímkách z oficiální klasifikace čtyřkolek a vytvořili pro ně vlastní třídu. Zdůvodnili to nepovolenými úpravami jejich čtyřkolek.
Šest jezdců včetně čtyřiapadesátiletého Macháčka podalo proti verdiktu protest den před startem soutěže, tedy v sobotu na Silvestra. Stanovisko pořadatelů se však nedozvěděli, a proto Josef Macháček na trať Dakaru vyrazil. I když se smíšenými pocity.
„Myslel jsem, že do závodu vůbec nenastoupím. Podali jsme protest podložen penězi, jak se to dělá, a čekali jsme, že se dnes na startu dozvíme verdikt, jak by to podle řádu mělo být. To se však nestalo, takže jsem musel trať první etapy absolvovat. To mi sice nedělalo problémy, protože jsem na to byl připraven, ale nevidím důvod, abych musel jet dalších pět etap kvůli vyslechnutí verdiktu. Pořadatelé by v tomto směru měli udělat rychlejší rozhodnutí, abych věděl, na čem jsem. Rozhodně jsem nepřijel na Dakar dělat nosiče vody,“ řekl Josef Macháček v rozhovoru s reportérem Janem Říhou přímo na rallye Dakar.
Jaké to je jet rallye Dakar s tímto vědomím? Ovlivnilo to tvoji jízdu?
„Samozřejmě že ovlivnilo. Rychlostní zkouška bez vidiny nějakého úspěchu se prostě nedá jet naplno.“
Když protest u pořadatelů neuspěje, jsi rozhodnutý ze závodu odstoupit?
„Určitě. Pokud bych měl jet spolu s dalšími šesti jezdci ve zvláštní kategorii mimo závod, tak nepojedu. Takto si svoji poslední účast na rallye Dakar na čtyřkolce rozhodně nepředstavuji. Já jsem závodník, chci závodit a potýkat se s časem a zároveň chci být zaznamenán v dakarských análech, abych mohl svým vnoučatům ukázat, že jsem také něco dokázal.“
Na 55. kilometru první rychlostní zkoušky přišel o život Argentinec Jorge Andres Martinez Boero po těžkém pádu z jeho motorky. Můžeš nám popsat místo nehody? Bylo tak nebezpečné?
„Díky vysoké prašnosti opravdu hrozilo velké nebezpečí. Několikrát jsem doslova visel na brzdách a doufal, že to ubrzdím. Také jsem se několikrát lekl pomalu jedoucích motorkářů, kteří se přede mnou najednou vynořili z oblaku prachu. Ve 130kilometrové rychlosti to opravdu není nic příjemného. Náročnost trati navíc ještě zvětšoval písčitý povrch, na kterém se nedají dělat rychlé manévry. Na to jsou potřeba zkušenosti,“ uzavírá Macháček.
