Aleš Loprais: bez fyzioterapeuta by to na Dakaru nešlo

Synovec šestinásobného dakarského vítěze Karla Lopraise to odnesl zlomeninami dvou obratlů podobně jako kdysi jinou nehodu jeho strýc. Přesto se Aleš znovu posadil do závodní tatry a po druhé dakarské etapě mu patří skvělé druhé místo.

Náš reportér v konvoji Jan Říha ho odchytl hned po dojezdu do cíle v bivaku a na cestě za jeho fyzioterapeutem ho vyzpovídal.

Aleši, v jaké jste formě?

„Měli jste štěstí, že jste nás chytli, protože jsme právě vypadli z auta. Etapa byla zajímavá, hodně písku a dun. Často jsme měli namále a od převrácení na bok nás dělil jen kousek. Opět jsme se prali se třemi Holanďany a nezbývalo mnoho, abychom dojeli na prvním místě. Málem jsem dojel i De Rooye.

Princezna zatím jede skvěle na to, že není nejmladší. Radovat se však budu až v cíli, protože už jsem toho zažil na Dakaru mnoho,“ říká Loprais.

Jedna věc je technika, ale samozřejmě záleží i na tělesné schránce. Stojíme u masérského lehátka, na které za chvíli ulehnete. Co záda, co forma? Vy jste se na tento Dakar náležitě připravoval.

„Před Dakarem jsem se hlavně pořádně vykrmil. Věřím, že to zaprvé pomáhá proti stresu, protože tuk obaluje nervy, a za druhé tu každý rok ztratím pět až šest kilogramů váhy. Zatím to tedy nepozoruji, ale věřím, že kvůli této přípravě Dakar dojedu.

Pod dohledem výborného fyzioterapeuta jsem chodil hodně plavat a posilovat páteř. V kamiónech je to totiž hlavně o ní. Já jsem si zlomeninu obratle zažil loni, strýc Karel už dvakrát, a rozhodně bych to nechtěl zažít znovu,“ komentuje.

Otázka na zdravotní stav směřuje i k fyzioterapeutovi Markovi, který se o Aleše stará. „Jsem velice spokojen, jak se dokázal na Dakar připravit. Hlavně jsem rád, že nepodlehl zranění psychicky, šel do sebe a začal víc sportovat – plavat a jezdit na kole.

Důležité je, aby dělal to, co ho baví a dělal to z vlastní vůle. Díky tomu se lépe dostane přes zranění. Všechny otřesy v kabině snáší bez problémů a záda ho nebolí. Každý večer pak leží u mě na lehátku minimálně hodinu, kdy odstraňujeme současné problémy a snažíme se předcházet těm budoucí.“

Peruánská část rallye je hodně těžká už od druhé etapy. Pamatujete něco podobného?

„Nevím, jestli je to lepší, nebo horší, každopádně pro letošní rok Dakar úplně otočili. Možná to není na škodu, protože se hned od začátku odtrhli horcí kandidáti na vítězství. My jsme naštěstí mezi nimi. Je ti sice netradiční začátek, ale na druhou stranu je pro každého stejný,“ uzavírá Aleš Loprais.