Dakarský deník 8 – bivak jako na dovolené
Prach, vedro a spartánské podmínky – tak vypadaly v dosavadním průběhu rallye Dakar v Jižní Americe bivaky. Tedy obrovské kempy, kam se musí vejít všichni účastníci i se závodní technikou a vrtulníky. Tady spí, jí a připravují se na start další etapy. Včerejší příjezd do bivaku v argentinském Saltu byl pro všechny šokem. Jako by se ocitli na dovolené.
Bivak v argentinském Saltu se nachází uprostřed města – je tu beton, tráva i jezírko. Díky tomu se teď s Alešem Lopraisem můžeme procházet skoro jako v parku.
„Mě upřímně to tu moc nebere. Jsem spíše na přírodnější scenérie,“ neskrývá. „Chápu však, že rallye už dorostla do takových rozměrů, že sehnat dostatečný prostor pro bivak je kolikrát problém.“
„Na to, jaká je rallye Dakar skromná a těžká, je tu na mě příliš mnoho luxusu. Ale akceptuju to,“ dodává.
Popocházíme nějakých 400 metrů. Po levé straně teď máme nejen dakarskou techniku, ale i jezírko a obrovskou budovu určenou nejspíše kulturním akcím. „Nejsme tu na dovolené, takže mi to nic neříká,“ krčí rameny Aleš Loprais.
Raději živý v Americe než polomrtvý v Africe
Když se rozhlížíme po obrovském areálu, připadáme si jako mimozemšťani. Nemůžu se nezeptat: Nebyla by lepší rallye Dakar v Africe?
„Rallye Dakar v Africe jsem zažil, byla krásná,“ vzpomíná český pilot. „Teď se však jezdí v Jižní Americe, musím to přijmout se vším všudy.“
„Rallye v Africe skončila kvůli možnému teroristickému útoku. Raději budu živý někde v Jižní Americe než napůl mrtvý v Africe,“ uzavírá.
