Lopraisovu tatru zradila elektroinstalace

Kvůli závadě ztratila posádka českého kamiónu skoro dvě hodiny, když zůstala stát nepojízdná v hlubokém jemném písku.

Aleši, co se vlastně stalo?

„Baterie prostě najednou přestala dobíjet, došlo zřejmě k nějakému zkratu. Bohužel na baterii je v autě navázané všechno – přestal fungovat pohon všech kol, nešlo chlazení a auto ani nechtělo nastartovat.

Je to smůla, protože baterka byla nová a na testech mnohokrát vyzkoušená. Tohle se nám ještě nestalo. No, Dakar vždycky objeví něco nového. Na jednu stranu se musím radovat z dosavadního průběhu závodu, na druhou stranu chápu, že v současné konkurenci už jsem vypadl ze hry o stupně vítězů.

Nevidím za tím žádnou chybu v týmu ani osobní selhání. Takové věci se prostě někdy stávají a technika překvapí. Paradoxem je, že přestože je Princezna už dáma v letech, odešla část, která byla zcela nová. Co dodat, musíme jet dál.“

Asi to nebyly příjemné okamžiky na trati. Do etapy jste startoval jako lídr kategorie, takže šlo o čas. Kdo vám nakonec pomohl?

„Zastavilo u nás několik kamiónů. Mezi nimi například Marek Spáčil, který se nás snažil roztáhnout na laně, ale moc to nešlo. Potom se o to pokusily ještě další dva kamióny, ale ani to nemělo velký úspěch. Nakonec se toho ujal jeden německý MAN, kterému se podařilo s tatrou tak šikovně škubnout, že nastartovala.

Potom už to byl závod s časem. Jeli jsme za tmy, a protože jsem netušil, co všechno může s autem být, jeli jsme posledních asi dvacet kilometrů speciálu po tmě. Bylo to docela zajímavé a někdy jsem si to i užíval. Místy jsme museli jet rychleji, protože fungoval jen zadní náhon. Navíc odešel jeden tlumič a hodně to skákalo.

Rychle jsem se vrátil do závodního tempa a honil sekundy, ale bylo mi jasné, že ztráta bude obrovská. Spadli jsme na osmé místo. Je to sice mé oblíbené číslo, ale časové manko je velké. Mrzí mě to, protože do té doby jsme jeli na sekundy a drželi průběžné první místo.“

Ztráta je bezmála dvouhodinová. Teď vás tedy čekají opravy, abyste zítra opět mohli závodit.

„Uděláme kompletní rozbor elektrik, aby se to už neopakovalo. Věřím, že to do rána opravíme a budeme stát na startu. Naše Princezna snad ještě nějaké představení zahraje, ale už to nebude taková role, jakou měla doposud.“

Priority a cíle se teď asi změní, ale ještě nemusí být všemu konec. Dakar je dlouhý, jste teprve ve třetině soutěže a před vámi je ještě šest tisíc kilometrů. Jak pojedete?

„Uvidíme. Samozřejmě budeme bojovat, ale asi už to nebude bezhlavé riskování. Ne, že bychom tak doposud jeli, ale když je člověk na prvním místě, určitou míru rizika prostě podstupuje.

Na druhou stranu mým stylem není jet někde vzadu a čekat na něčí chybu. To mě nebaví. Potřebuji k závodění nějakou motivaci. Nejen ve sportu, ale i v životě celkově na sebe kladu velké cíle,“ uzavírá zklamaný Aleš Loprais.