Dakar 1992: Paris - Sirte - Le Cap

14. listopad 2007

Organizátoři v tomto roce trochu experimentovali a cíl soutěže posunuli až do Kapského Města. Soutěž byla bohužel více dobrodružstvím než pravým sportovním zápolením. V etapách na území Libye a Nigeru se ještě závodilo, potom se však pořadí stabilizovalo, protože na úzkých cestách v buši se téměř nedalo předjíždět a mnohé speciální etapy byly zrušeny. Soutěž tak připomínala spíše expedici, kdy se držela jednotlivá umístění a výrazný posun v pořadí nebyl možný.

Stalo se dobrým zvykem, že mezi účastníky od roku 1985 nechybí LIAZy a od roku 1986 vozy Tatra. Na startu se z Kopřivnice objevili se třemi vozy. V prvním kamionu T 815 4x4 startovala posádka Loprais, Stachura, Ing. Kalina (502), ve druhém voze T 815 4x4 jela trojice Buchtyár, Kořený, Měřínský (504) a konečně ve třetím voze T 815 6x6 startovala posádka ve složení Kahánek, Sklenovský, Ing. Macho (503).

Kopřivničtí se však původně chystali na maraton Paříž - Moskva - Peking, ale nepokoje na území bývalého Sovětského svazu způsobily, že se tato soutěž v roce 1991 neuskutečnila. A tak měly vozy před cestou vlastně již připravené. Do závodu nastupovaly jako TATRA M.A.M. STRAGER. V Jablonci nad Nisou a v Mnichově Hradišti se při přípravách vozů pracovalo téměř do samotného odjezdu.

Tým složený ze tří posádek startoval pod názvem LIAZ ART PRODUCTION K RACING. V prvním kamionu startovala posádka Kakrda, Joklík, Žák (513), ve druhém voze jeli Vonšovský, Fanta, Ing. Záleský (514) a ve třetím kamionu s jednoznačně podpůrnou úlohou jela trojice Fajtl, Filip, Ducháček (515).

Naši na sebe upozornili již při prologu. Nejrychlejší mezičas měla jednoznačně Kakrdova posádka, avšak po dvou třetinách trati se smekl klínek na levém předním disku, pneumatika sklouzla a bylo po šanci na obhájení loňské výhry v prologu. Podobná příhoda naštěstí nepotkala hned za nimi startující Vonšovského posádku a tak byla mezi kamiony nejrychlejší. Smůla potkala také Tatru Buchtyárovy posádky, která přední pneumatiku prorazila.

Účastníci soutěže se dostali mnohdy do naprosto nečekaných situací, na které přes letité zkušenosti nebyli zvyklí. V Lybii potkaly nečekané problémy s naftou posádky na vozech LIAZ. Natankovaly ze zapečetěných sudů, ale bohužel v tom byla spousta nečistot, které ucpávaly palivový systém auta. Nezbylo nic jiného, než vylévat naftu a čistit. Ztráta na nejlepší tak zákonitě narůstala. Dramatické momenty přišly v Čadu, kde vypukly místní nepokoje, a tak bylo nutné jednu etapu zrušit a za přísného vojenského doprovodu ji projet celou v koloně.

Třikrát během závodu se naše kamiony převrátily. Nejprve se ještě v Lybii bez větších následků položia na bok Kakrdova LIAZka. Vonšovského posádku potkaly horší chvilky těsně před hranicí Kamerunu s Gabunem. Z levé zadní pneumatiky unikal vzduch a při rychlém nájezdu do pravé zatáčky se guma smekla, disk zadrhl o zem a kamion se položil na bok. Náraz zdeformoval zadní plošinu i budku pro posádku, která navíc byla donucena pokračovat dál bez čelního skla. V cíli nestihli limit a penalizace vzala posádce naději na dobré umístění.

Poslední převrácení bylo nejhorší. Stalo se ve spojovací etapě do Point Noire a postihlo Buchtyárovu posádku na voze Tatra. Vjeli trochu rychleji do zatáčky a zadní kola začala předbíhat přední. Kamion padl na bok a po několika metrech klouzání se obrátil na střechu. Výsledkem bylo značné pochroumání a po dojezdu do cíle se stala tato Tatra ohniskem pozornosti. Téměř nikdo nevěřil, že se s takto poničeným vozem dá ještě jet a závodit.

Den odpočinku se tak stal pro jezdce dnem pracovním. Buchtyárova posádka nakonec vozidlo dovezla až do cíle a zajímavé je, že na stejném místě výsledkové listiny, na kterém figurovala před nehodou. Zážitků bylo ale v tomto roce mnohem více. Střední Afrika byla místem, kde začínaly neuvěřitelně prašné cesty. Angola přichystala pro všechny další specialitu - minová pole.

V etapě do Ruacany přišla pro změnu zase dlouhá průtrž mračen, kdy se z oblohy táhly nepřetržitě husté provazce vody. Buchtyárova a Vonšovského posádka jela již v této době bez předního skla. V etapě do Dirkou projížděli hořící buší. Již z dálky bylo vidět kouř a jak se jezdci blížili, bylo možné rozeznat plameny větší než kamion. Uhnout nebylo kam, a tak zbývalo jediné - podržet plynový pedál. Zážitků tedy bylo na jeden ročník opravdu dostatek.

Mezi nejlepšími, kteří dojeli, nechyběly naše kamiony. Lopraisova posádka dojela na třetím místě, Buchtyárova obsadila osmé místo a Kahánkova dojela na desátá a vybojovala vítězství v hodnocení třínápravových kamionů. Jezdcům na LIAZech se nedařilo podle představ. Vonšovského posádka nakonec skončila na 30. místě, Fajtlova byla v cíli klasifikována na 56. místě. Čtyři dny před koncem soutěže se ve spojovací etapě v Namibii zastavil Kakrdův LIAZ. Důvodem byl propálený píst. Posádka závadu provizorně opravila a do cíle dojela mimo klasifikaci.

14. Rallye Paris - Sirte - Kapské Město 23.12.1991 - 16.01.1992

Délka: 12427 km

Počet startujících: 332
Moto: 98
Auto: 133
Truck: 101

Trasa: Paris - Rouen, Rouen - Vincenes, Paris - Sete - Misratah, Misratah - Sirte, Sirte - Sabah, Sabah - Waw El Kbir, Waw El Kbir - Tumu, Tumu - Dirkou, Dirkou - N'Guigmi, N'Guigmi - N'Djamena, N'Djamena - Sarh, Sarh - Bouar, Bouar - Oyem, Oyem - Franceville, Franceville - Pointe Noire, Pointe Noire - Lobito, Lobito - Namibie, Namibie - Ruacana, Ruacana - Grootfontein, Grootfontein - Gobabis, Gobabis - Keetmanshoop, Ketmanshoop - Springbok, Springbok - Le Cap

Státy: Francie, Lybie, Niger, Tchad, Středoafrická rep., Cameron, Gabon, Congo, Angola, Namibie, Jihoafrická rep.

V cíli: 169 účastníků
Moto: 45
Auto: 68
Truck: 56

Pořadí:
Moto: 1. Peterhansel (Yamaha), 2. Laporte (Cagiva), 3. Arcarons (Cagiva)
Auto/Truck: 1. Auriol/Monnet (Mitsubishi), 2. Weber/Himer (Mitsubishi), 3. Shinozuka/Magne (Mitsubishi)

autor: Vierka Kaštanová
Spustit audio