Lepší dojet než skončit v nemocnici
Sta tisíce lidí míří k moři vlastním autem a chce cestu absolvovat co nejrychleji. Jenže, ono je lepší dojet třeba o hodinku, dvě později než nedojet vůbec. Dovolená totiž začíná ve chvíli, kdy zamkneme dveře svého bytu. Zatímco v letadle se svěřujeme do rukou pilota a v autobuse spoléháme na zkušené profesionály, za volantem vlastního auta kolikrát riskujeme, když několika set nebo i tisíci kilometrovou cestu absolvujeme na jeden zátah. V takovém případě bychom ovšem měli dodržovat určitý režim cesty.
Už samotná cesta by měla být součástí dovolené. Ono dorazit k moři a dva dny prospat vyčerpáním není zrovna ideální. I půl hodinka se zavřenýma očima před cestou dodá tělu alespoň trochu klidu, a také ze sebe odplavíme stres nahromaděný balením a hádáním s manželkou co se do auta ještě vejde a co ne. Usednout za volant ve stresu a s představou dvanácti hodinové nebo delší cesty na pohodě nepřidá. Na samotnou cestu bychom se tedy měli připravit.
"Hlavně bychom se měli připravit na to, že při dlouhé cestě budeme dělat přestávky tak, že budeme stavět každé tři hodiny a ne až v době kdy se cítíme unaveni. Pocit únavy totiž přichází skrytě, postupně se hromadí a projeví se v okamžiku kdy jej nečekáme. Měli bychom tedy dělat přestávky poctivě od začátku cesty a využít je k tomu, abychom se fyzicky i psychicky zregenerovali," radí MUDr. Jaroslav Větvička.
Ač to zní paradoxně, i stání v kolonách je psychicky vyčerpávající a tak by přestávky měly být doopravdy řízeny hodinami než našimi pocity, vždyť nemusí být velkou časovou ztrátou.
"Na počátku cesty nemusí být přestávky nijak dlouhé. Stačí 10 minut, které využijeme ke krátkému občerstvení a návštěvě WC. V pozdějších fázích cesty pak už je zapotřebí určité probuzení organismu prostřednictvím nějaké fyzické činnosti."
Začnou-li nás bolet oči, pak už jde o souhrn únavy celého organismu a toho bychom se měli vyvarovat. Dlouhé hodiny za volantem s sebou přináší nejen celkovou únavu, ale také bolesti zad a páteře. Proto není hanbou si na parkovišti klidně trochu zacvičit.
"Deku nebo karimatku rozložíme na trávě, lehneme si na ni na záda, roztáhneme ruce, opřeme je dlaněmi o zem, přitáhneme kolena a pomalými pohyby je pokládáme na jednu a na druhu stranu. Při tom v opačném směru otáčíme hlavou do protisměru. Takto cvičíme 30 sekund až jednu minutu. Je to dobré na bolesti celé páteře. Další cviky, které mohou rozproudit náš organismus, jsou dobře známé dřepy, krátké popobíhání, kmitání, těch možností je řada."
Představa metrákového padesátníka skotačícího na parkovišti je sice úsměvná, ale stud bychom v tomto měli odložit stranou, protože uznejte, že je lepší když se nám někdo bude smát než abychom si několik měsíců prohlíželi strop nemocničního pokoje.
Při dlouhé cestě bychom měli pamatovat také na pravidla životosprávy. Lidský organismus má několik základních potřeb. Jíst, pít, spát a samozřejmě také nezbytné potřeby na místech kam i císařpán chodí sám. Právě proto, abychom se příliš nezdržovali častými zastávkami na toaletu, se často rozhodneme jíst a pít při dlouhé cestě co nejméně. Jenže to je chyba, především málo tekutin vede k nárůstu únavy. Ovšem obžerství za volantem není to pravé.
"Měli bychom se vyvarovat toho, abychom se při zastávce najedli natolik, aby nastal stav, kdy se zvýší hladina cukru natolik, že to naše tělo nutí k tomu, aby mělo klid ke strávení potravy. Tím se samozřejmě snižuje pozornost a to za volantem není dobré. Proto by jídlo mělo být rozděleno do menších dávek a mělo by být dobře stravitelné," radí MUDr. Jaroslav Větvička.
Výzkumy prokázaly, že pro udržení pozornosti pomáhá i obyčejná žvýkačka a ačkoli nevěnování se řízení je velmi častou příčinou zbytečných nehod, v případě dlouhé monotónní cesty po dálnici lze udělat pokud jde o jídlo malou výjimku. Samozřejmě, že mísa bramborového salátu v jedné ruce a řízek v druhé za volant nepatří.
"Drobné potraviny, jako bonbóny nebo ovoce, za volantem při dlouhých cestách určitě neuškodí, zvláště v posledních fázích cesty. Nerozptýlí pozornost řidiče natolik, že by mohly při jednotvárnosti cesty být nebezpečné. Větrové bonbóny, ovoce a podobně lze tedy doporučit."
Neměli bychom zapomínat ani na pravidelný přísun tekutin. Nejlepší jsou samozřejmě čaje nebo minerální vody a občasná káva na odpočívadle také neuškodí. Mnozí protřelí řidiči pak sáhnou po některém povzbuzujícím nápoji, kterých u benzínových čerpadel najdeme celou řadu.
"Funguje to a není to jenom psychologické hledisko, protože tyto nápoje většinou obsahují kofein, byť už je podáván prostřednictvím jiných látek, jako například quarany. Tyto látky mají povzbudivý dopad na organismus, vedou i k vyplavování adrenalinu, což samozřejmě zvyšuje pozornost a pohotovost. Těchto nápojů bychom ale neměli vypít příliš mnoho, protože je prokázáno a v odborné literatuře popsáno, že mohou při nadužívání vyvolat negativní efekt, když je sníženo vnímání řidiče a jeho rozhodovací schopnosti. Přesný návod je vždy uveden na výrobku, ale domnívám se, že když za posledních 8 hodin cesty vypijeme 2 takové nápoje, pak že je vše v pořádku," říká Jaroslav Větvička.
