Dusík? Má pravdu teorie nebo praxe?
V autoškole Motožurnálu budeme dnes řešit relativně ošemetnou věc. Ošemetná je proto, že zatímco vám, běžným posluchačům ušetříme peníze, jsou lidé, kteří naopak o zisky díky následujícímu příspěvku nejspíš přijdou. Za pár minut se totiž tak trochu jako domeček z karet rozpadne mýtus o tom, že inertní plyn, lidově často označovaný jako dusík, má v pneumatice nějaký větší význam. Ale pojďme to vzít pěkně po pořádku.
Asi většina z vás se už při přezouvání pneumatik v pneuservisu setkala s nabídkou, jestli nechtějí do své gumy nafoukat místo vzduchu inertní plyn, zjednodušeně dusík. Pokud jste se tak jako já zeptali: "K čemu to?", mohli jste slyšet zhruba takovou odpověď:
"Mimo vlastnosti pomalejšího ohřívání než u vzduchových směsí, která funguje hlavně v létě, je to lepší tlumení nárazů, protože je to plyn s většími molekulami. Za provozu minimálně mění svůj objem, takže tlak v pneumatice neroste tak rychle, jako u klasických směsí. Tato vlastnost se projevuje také při dynamičtějším způsobu jízdy a pneumatika si zachovává svůj tvar a objem. Další vlastností z těch pěti P, které ta směs má, je minimální oxidace. Směs neobsahuje kyslík, takže nemůže uvnitř pneumatiky oxidovat," popisuje Libor Tošnar ze společnosti SIAD vlastnosti jejich inertní směsi.
Jen málokdo z nás, když slyšel podobné věty o tom, jak moc mu směs právě díky větším molekulám dusíku pomůže, váhal a zhruba stokorunu, maximálně dvě (podle ceníku pneuservisu) za nahuštění tímto plynem opravdu zaplatil. Následně mohl získat pocit, že kromě toho, že jeho auto je teď lépe připravené na sezónu, udělal také něco pro svůj komfort. Tlak totiž už zřejmě nebude potřeba kontrolovat tak často jako když se jezdilo jen na obyčejný vzduch.
"Naše laboratoře v Itálii dělaly zkoušku, kdy jeden rok byly nahuštěné pneumatiky klasickým vzduchem a naší směsí. Zjistili, že v tomto období u vzduchové směsi došlo k poklesu o 0,7 baru a u té samé pneumatiky nahuštěné naší směsí došlo k poklesu o 0,15 baru, což je vlastně 5x menší úbytek tlaku."
Takže se může stát, že z pneuservisu odjíždíte sice zhruba o stokorunu chudší, ale zase s dobrým pocitem, že jste udělali něco navíc pro své bezpečí a koneckonců i pohodlí. A pak zazní z rádia:
"Podle mého názoru je tento postup naprosto nevhodný, protože dusík nemůže oproti stávajícím technologiím, to znamená oproti použití vzduchu, přispět žádným způsobem k zlepšení chování automobilu na silnici."
Podle odborníka, Ondřeje Prokeše z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze, je proto huštění inertním plynem, neboli dusíkem, úplně zbytečné.
"My tady srovnáváme dvě věci - huštění pneumatiky vzduchem a dusíkem. Vzduch je ze 79 % tvořen dusíkem, zbylých 21 % je kyslík. Jsou tam i nějaké další plyny, ale ty nás teď nezajímají. Druhou směsí je tedy dusík, který obsahuje dusíku nějakých 99 % dusíku. Foukání pouze dusíkem je rozdíl nějakých 20%, což je jenom velmi malé vylepšení té hustící směsi," říká Prokeš.
Slyšeli jste, že zatímco pracovník firmy, která se zabývá prodejem plynů, mluvil o huštění inertní směsí jako o záležitosti, která má oněch jak se říká všech 5P, chemik ale jeho nadšení a možná spíš obchodní zájem uzemnil odbornými znalostmi. Vysvětluje to na složení vzduchu a říká, že vylepšení směsi je velmi malé. Možná si teď vzpomenete na přísloví o tom, že dobrého stačí málo a zůstanete dál přívržencem dusíku v pneumatikách. Za chvíli zjistíte co na to nezávislý odborník z vysoké školy chemicko-technologické.
Začněme jednoduchou otázkou, která se k dusíku v pneumatikách jako by nevztahuje. Jak často kontrolujete tlak v gumách? A děláte to vůbec? Ptám se proto, že někdo by klidně mohl po přečtení materiálů, které propagují huštění pneumatik inertním plynem nabýt dojmu, že když si ho do gum nechá nafoukat, už se k nim nebude muset ohýbat tak často a tlak kontrolovat. Ona směs totiž údajně drží tlak lépe než vzduch.
Ve zmiňovaných materiálech jsou totiž molekuly dusíku popisovány ve srovnání s kyslíkem jako větší. Tím pádem mají mít i větší problém s unikáním škvírkami, které vznikají mezi ráfkem a pneumatikou. Jsou ale molekuly dusíku,na kterých stojí i padá většina vlastností vychvalované směsi, opravdu větší než vzduchu?
"Je to přesně naopak, kyslík má větší molekuly. Ale já bych se spíš vrátil úplně na začátek. My se domníváme, že naše silnice mají tolik děr, nerovností a hrbolů, že způsobí při každém nárazu pneumatiky do ráfku lehké odchlípnutí pneumatiky. Do pneumatiky se tak dostane, ať už prostou difúzí, nebo jakýmkoliv jiným dějem, kyslík. Tím se vlastně úplně ztrácí výhoda inertní směsi, a huštění touto směsí nemá žádný smysl. Na to by měl navazovat určitý pokus, zda jsme schopni měřit, jak dalece je inertní směs během několika měsíců ještě inertní, to znamená kyslíku prostá," tvrdí Ondřej Prokeš z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.
Takže i když už dusík v pneumatice máte, nepodléhejte dojmu, že tlak není potřeba pravidelně kontrolovat. Pokud máte pocit, že automobil má opravdu lepší jízdní vlastnosti, že je stabilnější, a že gumy lépe tlumí nárazy přikládejte to čemu chcete. Jedno je jasné, dusíkem v gumách to není zcela určitě.
"Tyto jevy není možné omezit nebo naprosto eliminovat tím, že použijeme pouze dusík. Při jeho použití totiž nedochází k žádnému většímu zlepšení řádově v desítkách procent. Ani náhodou, to prostě není možné. Obě hustící směsi se sobě v podstatě svými vlastnostmi rovnají."
Inertní plyny by podle propagačních materiálů měly pomáhat v extrémních zátěžích. Ve velkém vedru by pneumatika měla déle odolávat rozpálené silnici.
"Tepelná kapacita vzduchu a tepelná kapacita dusíku se k sobě v podstatě velice blíží. Je to opět způsobeno tím, že vzduch je ze 79% tvořen právě dusíkem. Takže opět k žádnému kvalitativnímu zlepšení tam nedochází."
A navíc, jak už zaznělo v úvodu, je otázkou jak dlouho vůbec vydrží kolo nahuštěné inertní směsí být opravdu inertní, tedy bez kyslíku. Ten totiž vážně nemá na gumu pozitivní vliv. Neshodli jsme se tedy konečně alespoň na jednom přínosu inertních směsí?
"Ta pneumatika má samozřejmě dvě strany. Při nahuštění dusíkem pak samozřejmě z jedné její strany není žádný kyslík a neprobíhá tam vulkanizace. Ale z druhé vnější strany ta vulkanizace probíhá tak jako tak. Ať s autem jezdíte nebo nejezdíte. Degradace materiálu probíhá nejenom kyslíkem, ale i slunečním zářením, které má ještě význam. Čili to, že ošetříme pouze jednu stranu pneumatiky, není řešení," vysvětluje Ondřej Prokeš.
Právě z toho důvodu se pneumatiky obměňují ve čtyřletém cyklu. Vzorek může být klidně ještě jako nový, ale směs je už tvrdá, a guma ztrácí své vlastnosti. Možná si říkáte, že je sice hezké, že jsme nesmyly spojené s huštění kol inertními plyny rozebrali s chemikem, ale že by to chtělo ještě někoho z dílny pneuservisu. Poslechněte si tedy závěrem sice velmi diplomatické, přesto zcela jasné stanovisko Pavla Procházky. "Podle mého názoru dusík v pneumatice nemá takový význam, jaký se mu přikládá. Jízdní vlastnosti automobilu se při použití dusíku v žádném případě nemohou zhoršit, je však otázka, o kolik se zlepší."
A na onu otázku jsme dnes myslím si podali poměrně vyčerpávající odpověď. Jestli si chcete na vlastní kůži, či spíše gumu, dusík vyzkoušet, nikdo vám samozřejmě nebrání. Klidně si ho do gum nechte nafoukat, rozhodně ničemu neškodí, jak jste mohli slyšet. Někdo k tomu jako příjemný bonus dostanete navíc červené čepičky na ventilky, což ale bude mezi námi asi jediný hmatatelný přínos celé operace. Tedy pokud nepočítáme jistě záslužnou přímou finanční podporu pneuservisu, kam jezdíte přezouvat.
