Cestovat autem s dětmi nemusí být utrpení
My dospělí to máme při rodinných cestách autem například k moři vlastně jednoduché - manžel většinou řídí, zatímco jeho žena sleduje správnou trasu či rozdává svačinu. Jenže co ty chudinky děti vzadu, které ještě neumí číst, připoutané v sedačce se nemohou ani hýbat a navíc se už strašně těší k moři? Jak dlouho to vydrží, než poprvé padne ta hrozná věta - tak když už tam konečně budeme? Naštěstí všechno má alespoň nějaké řešení. Existuje spousta v podstatě jednoduchých možností, jak děti při delší cestě zabavit. Ale vyžaduje to trochu přemýšlení.
"My jsme pořídili takový kapsář, kam si dítě může ukládat hračky a nechávat je tam. A hlavně nám pomáhají písničky."
"Bereme knížky, gameboye, nějaké hry. Je dobré, když jedou alespoň dvě děti, protože se lépe zabaví a mohou se hrát různé hry, například slovní."
"Hrajeme nějaké hry. Syn začal chodit do první třídy a chce pořád počítat, takže já mu musím neustále vymýšlet nějaké příklady."
Třeba počítat červená auta. Prostě vymyslet něco, aby se dítě nenudilo. Je samozřejmě snadné vzít do auta hračky, knížky, cédéčka, ale to celou dobu nevydrží. Ostatně pětileté dítě se dokáže na jednu věc soustředit maximálně čtvrthodinku, zatímco třeťák by měl zvládnout alespoň 45 minut. Ale i to je málo.
"Děti milují slovní kopané, koho si myslím nebo na co myslím. Při hrách tohoto typu se dítě musí soustředit a přemýšlet, to mají hrozně rádi a zvlášť když s nimi hraje dospělí, jsou schopni vydržet dlouho. Další možnost je vyprávět pohádku na pokračování nebo i zpívat písničku na pokračování - jeden začne a ostatní pokračují," nabízí varianty zábavy dlouholetá učitelka mateřské školy Eva Popelková.
S hračkami si totiž děti hrají často, ale vtáhnout do hry rodiče je i pro ně zábava a pro některé možná velký svátek. Ostatně i psycholog Zdeněk Šolle je přesvědčen, že právě v autě je velký prostor pro utužování rodinných vztahů.
"Při dnešním životním stylu je čas strávený v autě možná doba, kdy na sebe máme nejvíce času. Podle mě jde o to, abychom se v autě dokázali zabavit bez nějakých pomůcek nebo věcí. V některých rodinách to může být peklo, protože se v autě křičí, vzteká se, fackuje, a tak to jde pořád dál, ale když se povede děti zabavit, mohou z toho být i hezké chvíle."
Při delším cestování s malými dětmi bychom měli počítat s tím, že budeme muset častěji dělat přestávky. Nezřídka právě proto, že cesta děti nebaví nebo tvrdí, že potřebují na záchod, i když to není pravda. Pokud je ale dobře zabavíme, bezpochyby zvládneme v kuse i dvě hodiny. Důležité je ale i to, jak přestávka bude vypadat. Jen krátká zastávka bez možnosti proběhnout se nemá pro dítě skoro smysl.
"Zastavit tam, kde se nemusím bát, že dítě vběhne do silnice, a nechat ho běhat a skákat. Rodiče jsou třeba nervózní a okřikuje dítě, aby stálo a neskákalo, ale to je špatně, mělo by být právě naopak - klidně vezměte dítěti švihadlo, pokud to umí. Co se týká pohybu, tak s tím asi děti mít problém nebudou, ale spíš jde o vhodné zvolení místo na zastávku."
Častokrát si dětský klid v autě "kupujeme" bonbóny či jinými sladkostmi - i to je špatně. Vinou cukru jsou totiž děti pak ještě neklidnější, a proto je vhodnější třeba jablko anebo okurka. Pití, nejlépe ne moc sladký čaj, by mělo mít dítě v dosahu přímo u sedačky tak, aby se mohlo napít podle potřeby. A nezapomeňte, že pro klidnou cestu na dovolenou je nejhorší varianta: "Mlčte, teď řídím."
