Velký bratr nás vidí
George Orwell by asi neměl radost, kdyby viděl, jak se dnes naplňuje vize jeho Velkého bratra z románu 1984. Stát o nás ví prakticky vše - kde bydlíme, pracujeme, kolik vyděláváme, zda se chováme v souladu s jím stanovenými zákony, a tak dále. Navíc na nás všude dohlížejí kamery.
Ty na dálnicích vešly v široké povědomí motoristů nedávno, když se zkoumal případ řidiče, který na dálnici D1 u Benešova způsobil nehodu, při níž jiné auto doslova vyletělo mimo dálnici. Do té doby o nich mnozí nevěděli, ale potom si většina z nás začala klást otázku, kdo a jak nás při řízení sleduje. Pokud jde o dálnice, je to jednoduché.
Na dálnicích je u nás instalováno zhruba 120 kamer. Jednoduchým výpočtem tedy zjistíme, že se s nimi můžeme setkat zhruba každých sedm kilometrů. Tak jednoduché to však není. Kamery jsou totiž na místech, kde lze očekávat kolizní situace, tedy například v prudkých stoupáních nebo zatáčkách. Nejdůležitější totiž není, kam vidí, ale co.
„Kamera může velice efektivně zabrat objekt ve vzdálenosti od jednoho do tří kilometrů za použití maximálního přiblížení. To platí při optimálních podmínkách. Samozřejmě záleží na rozhledové vzdálenosti, ale zabírat objekt ve větší vzdálenosti, než jsou tři kilometry, nemá velký význam vzhledem k rozlišení obrazu a jeho následnému rozpoznání,“ vysvětluje Jan Švec z Ředitelství silnic a dálnic.
Nejeden z nás by si potom mohl připadat jako pod dozorem Velkého bratra. „Ředitelství silnic a dálnic nemá v popisu činnosti jakoukoliv restrikci, nicméně malý počet těchto kamer je propojen se služebnami policie na dálnici D1. Kamery jsou skutečně dohledové a kvalita obrazu neumožňuje rozpoznání obličeje ani registrační značky,“ říká Švec. Pro případné zkoumání nehody jsou však záběry dostatečné.
Od poloviny září se s kamerami setkáme ve větší míře i na nově budovaném Pražském okruhu v úseku od Mirošovic až po dálnici D5, kde budou součástí moderního liniového řízení dopravy. „Budeme nejen řidiče informovat, ale pomocí příkazových značek také regulovat provoz - omezovat maximální rychlost a také omezovat pohyb nákladní a kamionové dopravy v jízdních pruzích.“
Na tomto úseku bude bezmála padesát informačních tabulí, které narozdíl od těch, které dnes z dálnic známe, budou umět zobrazovat i proměnlivé dopravní značky a řídit provoz. Jen na zmiňovaném úseku vyjdou tyto tabule zhruba na půl miliardy korun.
„Liniové řízení je dražší, protože portály jsou daleko blíž u sebe než informační tabule na dálnicích. Tam je například jedna tabule v dvaceti- nebo třicetikilometrovém úseku mezi dvěma křižovatkami. Na silničním okruhu kolem Prahy je průměr vzdálenosti 1,2 kilometru.“
Součástí systému samozřejmě nebudou jen informační tabule, ale také kamery, měřiče hustoty provozu nebo meteostanice. Postupně budou také přibývat už dobře známé tabule na ostatních dálnicích. Nyní jich je takřka osmdesát a do konce roku jich má přibýt zhruba dvacet. Bohužel leckdy nesmyslné texty „Dodržujte povolenou rychlost”, což je mimochodem pojem, který zákon ani nezná, se hned tak nezmění.
„Zákon České republiky jednoznačně neříká, jak mají takzvané klidové texty vypadat. To je hlavní problém. Zatím neexistuje jednoznačný názor, jak by texty měly vypadat,“ vysvětluje Jaroslav Zvára, koordinátor Jednotného systému dopravních informací.
O nápisech se už přes rok dohadují ministerstvo dopravy, policie i odborná veřejnost. Možná by stačilo, kdyby se místo nic neříkajícího nápisu zobrazoval právě onen povolený limit, který mnozí nedodržují, ať už směrem nahoru nebo i dolů, tedy bezdůvodně pomalou jízdou. A připomenutí, že se jezdí vpravo, by pro mnohé také nebylo od věci - zvlášť na dálnici se třemi pruhy.
