Takhle auto z bazaru rozhodně nekupujte!
K automobilu můžete přijít několika způsoby. Ideální je, když vám ho dají v práci – říká se tomu služební auto a obvykle jde o výhru. Pak můžete auto například zdědit po někom z rodiny, což také nebývá marné, protože znáte kompletní historii. Pokud pomineme další dvě možnosti – výhru v loterii a krádež, musíte ve všech dalších případech auto kupovat. Tak jako náš posluchač Robert Jurkovič.
Zatoužil po rodinnému Opelu Zafira. Když se před časem vrátil z dlouhého pobytu v zahraničí, pročetli s manželkou několik inzerátů a pak se vydali do jednoho pražského autobazaru. „Nehledali jsme moc dlouho. Trvalo to asi 14 dní,“ začíná své vyprávění se špatným koncem Robert.
Čtrnáct dní je pro správný výběr auta málo. Na výběr vozu si dejte minimálně trojnásobek času, a to i případě, že se tomu budete věnovat každý den. Další dobrá ráda zní: nekupujte první ani druhé auto. Pokud nejste specialista, jeďte si fyzicky prohlédnout alespoň desítku aut, abyste mohli v reálu srovnávat jejich stav. Dobré je také neupnout se dopředu jen na jediný typ vozu. Pokud sháníte stejně jako pan Jurkovič zafiru, projeďte se při té příležitosti také třeba s Renaultem Scénic nebo Hondou FRV. Budete mít větší výběr.
Důležitá rada z praxe je, že autobazar není váš kamarád, i když se jmenují po mamince – tedy Mama Car, jako v našem případě. Autobazaristé rozhodně nejsou charita. Chtějí vydělávat, tedy prodávat dráž, než koupili.
„Neměl jsem zkušenost s benzínovým motorem o objemu 2,2 litru, nicméně jeho hlučnost mi přišla poněkud vyšší a zdálo se mi, že motor zrovna nemá výkon odpovídající motoru. Vůz však byl osm let starý.“
Možná se 75 ze 150 koní někde zatoulalo, říkal si pan Jurkovič. Vy si však zapamatujte, že vůz bez důkladné kontroly v solidním servisu a bez připojení na diagnostiku a ověření počtu najetých kilometrů nekupujeme. Pokud se vám zdá, že auto netáhne, peníze za servis raději ušetřete a jděte rovnou jinam. Nakupujte s chladnou hlavou a nikam nespěchejte. To se totiž může jedině vymstít.
„Prodejce mě opakovaně ujišťoval, že motor je v bezvadném stavu. Horší výkon motoru odůvodnil tím, že původní majitel vozu je známý šéfa autobazaru, že nezatajil žádné závady a že zná podrobně technický stav vozu.“ Jednou je to známý, podruhé auto po důchodci, potom zase po dámě – existují zhruba tři nejznámější typy legend, které bazaristé omílají jako flašinety. Vychvalují své zboží a tohle má vzbudit zdání, že podobně kvalitní kousek už na trhu není. Pokud uvěříte uším a ne očím, prohráli jste.
„Do autobazaru jsme se vrátili s tím, že se nám vůz líbí a chtěli bychom si ho koupit,“ pokračuje Robert ve svém příběhu. Jenže aby prodejce nepřišel o jeden z nejlepších obchodů v kariéře – protože prodat někomu auto se zničeným motorem o polovičním výkonu je kumšt – oznámil jim, že jim auto nemůže nijak dlouho rezervovat. Nejpozději zítra ať jsou zpátky se zálohou, samozřejmě v hotovosti. „Druhý den jsme přijeli do bazaru se zálohou a šli jsme do kanceláře podepsat smlouvu.“
Nenechat auto prohlédnout specialistovi, a to přesto, že mám pocit, že netáhne, je jedna věc – vlastně hloupost. Druhá je podepsat smlouvu se zcela typickými a notoricky známými právními formulacemi, které vás připraví o možnost reklamace. „Teď už vím, že koupě měla probíhat jinak. Smlouva byla několikastránková, například jako dodatek byly uvedeny obchodní podmínky. To byly dvě hustě popsané stránky malým milimetrovým písmem, které nám nic nevysvětlily.“
Jakmile jsou ve smlouvě formulace typu „věc kupuji tak, jak stojí a leží“, máte bazaristovi smlouvu rovnou a bez okolků hodit na hlavu – jde o tu nejznámější a nejfousatější fintu, jak se zbavuje odpovědnosti. Větu najde ve smlouvě i poučený laik a ušetří tak peníze za právníka, se kterým by měl smlouvu jinak vždy a zásadně konzultovat – a to před podpisem. Další formulka, kterou byste ve smlouvě neměli podepisovat, je: „Klient nebo kupující byl seznámen s technickým stavem vozidla,“ radí advokát Josef Kešner.
V protokolu by měl být stav vozidla popsán co nejpodrobněji, včetně závad. Nepoctivé bazary to dělají tak, že zatímco vůz před vámi vychvalují, ve smlouvě popisují rachotinu chvíli před rozpadnutím, a to ještě co možná nejméně jasně, abyste pak nemohli přijít a reklamovat. Byli jste přece seznámeni se stavem a věc koupili, jak stojí a leží, no ne?
Další bezvadná věc, která vás hned upozorní, že v případě sporu nebudete tahat za ten správný konec lana, je rozhodčí doložka smlouvy. „V případě, že já se sporem půjdu k soudu, soud se tím odmítne zabývat, jelikož ve smlouvě jsem odsouhlasil autobazaru použití této rozhodčí firmy. To znamená, že to udělali z nějakého důvodu.“
Zkušenost ho stála skoro 130 tisíc korun. Za ně má v garáži zafiru s polovičním výkonem motoru a s pětadvaceti prázdnými láhvemi oleje. „Prázdné láhve jsem nastřádal za období půl roku, ale v autobazaru reagovali, že je to prý běžná spotřeba,“ říká pan Jurkovič.
Pražskému bazaru Mama Car, konkrétně Michalovi Řehákovi, obchodnímu řediteli, jsme také nabízeli možnost vyjádření, ovšem odmítl ji. Věc prý mají na starosti právníci a jen si máme dát pozor na to, abychom nepoškodili jejich dobré jméno. To bychom samozřejmě hrozně neradi. „Ať si sami posluchači udělají obrázek o autobazaru, který považuje spotřebu dva litry oleje na tisíc kilometrů za běžnou. Pokud všechna jejich auta, která prodávají, mají podobné běžné motory, už bych si tam nic nekupoval.“ Pravdou je, že za svou drahou zkušenost si pan Jurkovič může především sám.
Jednoduše totiž Mama Caru naletěl. „Jsem přesvědčen, že to bylo možné zjistit před koupí vozu při prohlídce v bazaru. Druhou záležitostí je,řádně si při koupi přečíst smlouvu. V případě, že takto formulovanou smlouvu podepíšete, de facto se zříkáte nároku cokoliv na voze reklamovat,“ uzavírá nezávislý specialista na nákup ojetých aut Aleš Zich z Auto AZ Consulting.
