Na Jawě do Mongolska
Mongolsko je země vzdálená asi 7000 kilometrů východním směrem. Nejrychleji se tam dostanete letadlem, cesta vlakem je poněkud delší, ale docela pohodlná. To Jan Hanuš si na cestu do Mongolska vybral úplně jiný dopravní prostředek. Příští týden osedlá svojí starou Jawu 350 a vyrazí s kamarádem směr východní dálavy. Zajímalo nás, proč zrovna Mongolsko a na Jawě? A tak jsme se za dobrodruhem vypravili.
Janu Hanušovi je 48 let, původním povoláním je hajný a na vysněném Mongolsku ho nejvíc láká nádherná nedotčená příroda. To dává smysl. Ale proč zrovna na staré Jawě? Že by to mělo nějaký skrytý význam?
"Jawu jsme zvolili z toho důvodu, že jsme chudí lidé a nemáme na motorku za 150 000 nebo 200 000 korun. Navíc, tím že je to část bývalého východního bloku, počítáme s tím, že by tam mělo být dost náhradních dílů. A obzvlášť v Mongolsku, kde se lidé dopravují hlavně na motorkách."
Jan Hanuš si vypočítal, že jen cesta zabere nejméně týden. Na celou expedici mají potom měsíc. Nemuseli si shánět žádné sponzory. Při troše skromnosti totiž cesta na Jawě do Mongolska vyjde asi jako dovolená v Řecku.
"Motorka vyšla na 7500 korun a něco jsme také investovali do náhradních dílů, takže 10 000 korun. V Rusku stojí benzín - narozdíl od nás - 10 korun za litr, takže cesta tam by měla stát v přepočtu 7000 korun - to už máme 17 000 Kč. Nevím, kolik kilometrů najezdíme, ale podle stavu motorky se budeme rozhodovat, jestli ji tam necháme a zpátky poletíme letadlem nebo jestli pojedeme na motorce i zpátky."
Jediná úprava na Jawě z konce 80. let je montáž nosiče zavazadel. Jak už bylo řečeno, s sebou si vezou i nějaké náhradní díly, jako plynové a spojkové lanko, náhradní duše apod. Motorka bude určitě připravená skvěle, ale co řidič? Přece jen se jedná o tisíce kilometrů v sedle...
"Motorkář nejsem. Na motorce jsem jezdil kdysi dávno ještě za komunistů, když jsem přišel z vojny. Asi 3 roky jsem jezdil na ČZ 175 a od té doby jsem na motorce neseděl. Když jsem teď znovu začal jezdit s 350, tak jsem měl v očích hrůzu, obzvlášť, když jsem jel v pražské dopravní zácpě. To je trénink nadevše."
No, každopádně to vypadá na velké dobrodružství. Je vůbec něco, čeho by se Jan Hanuš obával?
"Jedeme dva, takže jeden s motorkou musí vždy dojet do civilizace. A díky tomu, že motorka stála málo, tak i kdyby ji člověk měl dát do starého železa a dál pokračovat vlakem, tak toho nebude litovat. Podle zkušeností od lidí, kteří Rusko projížděli, víme, že tamní lidé jsou milí a přívětiví. Proto se nemusíme obávat nějakého přepadení apod."
Nakonec jiná slova se od člověka, který jako turista projížděl Irák těsně po válce s Amerikou, ani nedají čekat. Nezbývá tedy, než popřát šťastnou cestu.
