Nedočetli jste Čapka? Běžte na něj do divadla
Loupežník Karla Čapka se na prkna Divadla na Vinohradech pravidelně vrací. I když tato samostatná Čapkova dramatická prvotina měla v roce 1920 premiéru v Národním divadle, s vinohradskou scénou je nerozlučně spjata. Nejbližší představení ve Vinohradském divadle jsou na programu 14. a 19. února.
Můžeme se jen domnívat, že v době, kdy Karel Čapek dokončil po osmi letech svého Loupežníka, řadil sám sebe už spíše ke generaci stárnoucích a zklamaných, byť mu bylo pouhých třicet let. Průzračně poetická láska mladičké dívky byla pro něj snem, stejně jako image frajerského „samce“, který dokáže svou nespoutaností okouzlit jak dívky a ženy, tak i hospodskou společnost.
Postavy symbolizující erotické vábeníSvým způsobem jsou tedy jeho postavy spíše symboly, nežli živí lidé, a v tom spočívá dnešní problém inscenování Čapkových her. O to větším uměním je vytvořit inscenaci, která by byla divácky vstřícná, a měla zároveň jistou atraktivitu pro herce. Je dobré hned na počátku nabídnout divákovi klíč k žánru - zde jde jednoznačně o romantickou komedii o erotickém vábení, spíše nežli o lásce, a v druhém plánu o ztracených snech starší generace.
Několikerý návrat herců, jen jejich role se měníRežie Loupežníka se ujal Tomáš Töpfer, který už má za sebou jednu režijní zkušenost tohoto dílka na Fidlovačce, a kromě toho si v 80. letech roli Loupežníka zahrál v Divadle E. F. Buriana. I když nepřijmeme jeho koncepci se vším všudy, musíme ocenit spoustu maličkostí, které patrně uniknou pozornosti diváka, pokud není pamětníkem. Například to, že někteří herci se ve vinohradských inscenacích Loupežníka objevují opakovaně. Rekordmanem je Jaroslav Satoranský, který se objevuje v různých rolích už v třetí verzi. Hana Maciuchová se z Mimi z roku 1972 změnila na Fanku v roce 2015, profesora si kdysi zahrál Otakar Brousek starší, a nyní jej hraje Otakar Brousek mladší. Ovšem takových retro odkazů je v inscenaci více. Herecké ztvárnění Fanky Hany Maciuchové a souseda Šefla Jaroslava Satoranského jistě mnohým připomenou kultovní večerníčkové Krkonošské pohádky s Anče a Kubou.
Film pro pamětníky a Ladovy obrázkyCelkový retro rámec laskavé prvorepublikové selanky, kde profesorova rodina a jejich mladičká dcera jako by žili mimo čas a prostor, je podtržen jak hudbou Ondřeje Brouska, tak i tím, že děj začíná jako film pro pamětníky. Po titulcích z plátna vyskočí Marek Holý jako charismatický Loupežník a až poté odhalíme pevnost se zamřížovanými okny.
Pokud Töpfer vsadil na mladičkou konzervatoristku Sabinu Rojkovou, rozhodně neprohloupil. Ta naivní dívenku s dolíčky a okouzlujícím nevinným úsměvem sehrála velmi přesvědčivě. Je křehká, má dar poezie i humoru, a zároveň dosud skrytý ženský temperament. Čapkův umělý jazyk není snadné interpretovat, ale Rojková ho dokáže podat s odzbrojující naivitou a přesvědčivostí zároveň. Marek Holý má jako Loupežník potřebnou dávku šarmu, neodpovědnosti, a klukovství.
Značně tezovité jsou ovšem postavy pána a paní profesorových, a jejich prezentace je velmi nevděčná. A tak profesorová Evy Režnarové je tak trochu zestárlou naivkou, zatímco profesor Otakara Brouska spíše chodícím symbolem suchara, nežli skutečným člověkem. Komickými vstupy se poetika příběhu dostává chvílemi až do crazy polohy. To podporují veškeré svérázné figurky, jakoby vypadlé z Ladových obrázků. Hana Maciuchová, známá jako výrazně kultivovaná herečka, jako Fanka mnohého diváka zmate. Modeluje svou hubatou služku výrazně vnějškovými prostředky, téměř jako komiksovou postavičku, stejně jako Jaroslav Satoranský souseda Šefla, typického venkovského čumila, který strašně rád kibicuje, aniž by se ovšem namočil do problémů jiných.
Děti s lucerničkami rozvěšené po větvíchPrávě komické postavičky - jmenujme ještě alespoň drobnou studii učitele Luboše Veselého - vyvažují vážná, mnohdy značně tezovitá prohlášení, v nichž postavy sentimentálně vzpomínají na mládí, které kamsi odletělo a nikdy se nevrátí.
Nadsázkou, a zároveň přiznaným přihlášením se k jisté kýčovitosti příběhu, je přítomnost ptáčků a světlušek - dětí, švitořících a poletujících nad jevištěm a hledištěm v jakýchsi pseudohistorických pilotských kombinézách. I když se vinohradský Loupežník asi nezařadí k inscenačním bombám této sezóny, podle reakcí publika lze usuzovat, že to bude inscenace divácky úspěšná. A to i u mladých diváků, kteří by patrně při četbě tuto Čapkovu hru odložili po prvních stránkách.
Čtěte také: Co baví Tomáše Töpfera na novém Loupežníkovi? Pel mládí sedmnáctileté konzervatoristky
Nejposlouchanější
-
Případy Sherlocka Holmese, otce Browna, slečny Marplové a dalších anglických detektivů
-
Hedvika. Můžete mít mladší rodiče, než jste vy sami? Poslechněte si parodii Karla Poláčka!
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Jak zachránit beznadějně zadlužené panství?
-
Stefan Zweig: Josef Fouché. Portrét jednoho bezpáteřního politika
