Pět podob Claire Zachanassianové aneb Návštěva staré dámy jako sen ve stylu „varieté noir“
Soubor Deutsches Theater Berlin uvedl na Pražském divadelním festivalu německého jazyka představení Návštěva staré dámy švýcarského dramatika Friedrich Dürrenmatta. Režisérem inscenace je Bastian Kraft.
Bastian Kraft vystudoval aplikovanou divadelní vědu na univerzitě v Giessenu. Už během svých studií se věnoval divadelní režii a vzápětí se stal asistentem režie ve vídeňském Burgteatru. Ve své tvorbě se zaměřuje na klasickou i moderní evropskou dramatiku. Mezi autory, jejichž texty se pro své inscenace inspiroval, patří například Henrich von Kleist, Franz Kafka nebo Thomas Mann.
Inscenace podle slavného Dürrenmattova textu Návštěva staré dámy je specifická především svým obsazením. Hlavní postavu Claire Zachanassianové hrají čtyři ženy a jeden muž.
Bastian Kraft o svém pojetí inscenace říká: „Když jsem opakovaně četl hru Návštěva staré dámy, v jeden moment jsem si uvědomil, že celý ten příběh, celé drama, vychází ze zkušenosti jedné dívky, která byla v sedmnácti letech zrazena. Tato dívka je ale napevno rozhodnuta, že se do svého rodného města vrátí a za tu zradu se pomstí. S touto hrdinkou jsem se v podstatě ztotožnil, protože jako mladistvý jsem měl podobný pocit zrady jako ona. Také jsem si uvědomil, že touha po pomstě je hlavní hybatelkou veškerého dění v příběhu této hry. Proto jsem také začal tuto myšlenku hlouběji rozpracovávat.“
Co vedlo režiséra k rozhodnutí obsadit do role Claire Zachanassianové čtyři herečky a jednoho herce?Původně jsem si myslel, že pro vyprávění tohoto příběhu zrady bude stačit, když se zaměřím na dvě ústřední postavy - Claire Zachanassianovou a Alfréda Illa. Mohlo by se jednat o dva různé sny, dvou různých postav. V případě Alfréda Illa by to byla noční můru, ve které se vrací žena, na níž se jako zrádce provinil. V případě Claire Zachanssianové by to byl sen, v němž se Illovi mstí. U tohoto nápadu se snem jsem zůstal. Zdá se Aldrédu Illovi. Vnímá ho jako jedno velké divadelní představení a hlavní postava Claire Zachanassianová ho hraje celé jen pro něj. Chtěl jsem dosáhnout toho, aby měli diváci pocit, že Alfréd Ill slyší v hlavě mnoho hlasů, které patří Claire Zachanassianové. Navíc tady hraje zásadní roli čas, tedy dlouhá doba odloučení, během níž se Claire a Alfréd neviděli a on už si nedokáže představit její tvář. Proto se kolem něj nakonec pohybuje pět různých tváří - čtyři ženské a jedna mužská.
Mluvíte o jedné postavě, která má pět tváří a tudíž i pět různých povah. Jaké jsou tyto Claire Zachanassianové?Neusiloval jsem o výrazně propracované psychologické profily postav, ale spíše o obecnější typy. Tak například mladá dívka představuje Claire Zachanassianovou tak, jak si ji Alfréd Ill pamatuje z mládí. Starší a o něco přísnější typ zase představuje žena, která mu nic nedaruje zadarmo. A stará žena, ta je naopak milující, vlídná a pečující. Některé v sobě mají více sexappealu, jiné zase mateřské lásky. Jednu Claire Zachanassianovou hraje muž. Ten má zase v Alfrédu Illovi vzbuzovat pocit viny. A je tam další spousta povahových rysů, které v jednotlivých verzích Claire diváci můžou objevovat.
To, co spojuje tuto pětici hrající Claire Zachanassianovou, jsou kostýmy, výprava a také hudba ve stylu písní Lady Gaga. Extravagantní kostýmy a paruky jdou s touto hudbou ruku v ruce. Byl to záměr?Bezesporu, kromě toho, že se má jednat o velmi teatrální sen jednoho člověka, zároveň má mít atmosféru noirového filmu, nebo potemnělého německého kabaretu předválečných let. Můj koncept můžu například přirovnat k Lynchovým filmům - člověk má sen, zdá se mu o nějakém divadelním představení a vzápětí zjistí, že příběh, který se před jeho očima odehrává, je celý o něm. Z toho vycházel celý výtvarný koncept, dokonale antiiluzivní, poskládaný ze tří barev - červené, bílé a černé. A hudba Lady Gaga? Tu sem zvolil proto, že příběh Claire Zachanassianové je podle mě podobný tomu Lady Gaga. V dětství ji někdo zradil a ona se teď rozhodla všem ukázat, zač je toho loket. Jen my jsme tu její extravaganci trochu učesali a zasadili do stylu varieté.
Nejposlouchanější
-
Japonsko je země průměrů, odchýlení vede k šikaně, říká japanolog Jan Sýkora
-
Josef Váchal: Krvavý román. Temná krása literární krutosti
-
William Shakespeare: Veselé paničky windsorské. Jan Pivec jako tragikomický hrdina slavné komedie
-
Casanova, Don Juan a spol. Povídky o dobyvatelích ženských budoárů
