Zsuzsa Takácsová měla autorské čtení v kavárně Fra
29. listopad 2010
Těžko rozhodnout, zda maďarská básnířka Zsuzsa Takácsová píše meditace o smrti nebo o životě.
Ve svých verších se často vrací právě k bolestným prožitkům, ke smrti svých blízkých. Ve výboru Zakázaný jazyk, který vloni v překladu Lucie Szymanowské vyšel česky, pak zejména ke smrti své matky. Smrt bohužel také poznamenala její pražské autorské čtení v kavárně Fra, kde měla být průvodkyní večera básnířka Viola Fischerová. Ta měla pohřeb jen čtyři dny předtím. Příspěvek Ivany Myškové tedy nejprve uvede básník Petr Borkovec citacemi z její mailové korespondence. Překlad Marty Pató četla kolegyně Jana Olivová.
Nejposlouchanější
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
Léon Bloy: Chudá žena. Nezapomenutelnou a vznešenou dceru bídy čte Jan Kanyza
-
Nikolaj Vasiljevič Gogol: Ženitba. Komedie s Ivou Janžurovou, Danou Medřickou a Jiřím Sovákem
-
François Rabelais: Pantagruel. Uštěpačný humor, orgie absurdna a formální nespoutanost
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění, o lidských vášních a bohu
