Imaginativní a vitální verše Stanislava Vávry
Básník Stanislav Vávra, který v dubnu oslavil osmdesátiny, není v současnosti jen pamětníkem neobyčejně zajímavé poválečné éry české literatury v čele s Bohumilem Hrabalem, surrealistické skupiny Libeňští psychici a explozionalistických hapeningů Vladimíra Boudníka.
Stanislav Vávra je především stále aktivním tvůrcem, který před měsícem pokřtil svou novou básnickou sbírku Vzkazy na účtence, kterou vydalo nakladatelství Biru. Knihu tohoto „evidentního sférochodce“, jak jej v doslovu nazval Básník Ticho, v níž zaznívá smutek z neprostupnosti reality a snu, můžeme chápat jako nikoli rezignované, ale naopak dost živelné účtování s dosavadním životem i jako odkaz k Libeňským psychikům, k surrealistické tradici, k žité poezii psané nejen na účtenky, ale i na tramvajové lístky nebo cigaretové papírky... Ivana Myšková tento výklad Stanislavu Vávrovi nabídla a ptala se, jestli je možný...
Nejposlouchanější
-
Jan Weiss: Sen o tisíci patrech. Fantaskní a vizionářské sci-fi ze třicátých let
-
Marcel Proust: Swannova láska. O ničivé síle lásky, žárlivosti a touhy po společenském postavení
-
Gaius Suetonius Tranquillus: Životopisy císařů. Náhled nejen do soukromí římských vládců
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění, o lidských vášních a bohu