Izraelská spisovatelka Alona Kimchi představila v Praze svůj nový román

Alona Kimchi se narodila v ukrajinském Lvově roku 1966 a do Izraele imigrovala o šest let později. Vystudovala herectví na akademii Bejt Cvi, poté účinkovala v několika filmech i divadelních hrách. Svou spisovatelskou dráhu začala v roce 1993 povídkovou sbírkou Já, Anastasia, kterou kritika přijala velmi kladně a ihned po vydání byla oceněna izraelskou cenou ACUM (obdoba americké ceny Společnosti skladatelů, spisovatelů a nakladatelů). V současné době se věnuje především románové tvorbě. Její román Plačící Zuzana získal roku 1999 Bernsteinovu cenu a byl od té doby přeložen do několika jazyků.

Protagonistka vašeho románu se jmenuje Rabinová. Proč jste ji takto pojmenovala a co znamenala pro Izrael smrt Jicchaka Rabina?

Rabinova smrt byla v Izraeli velkou událostí, a to především proto, že po ní se celá izraelská politika zásadně změnila. A v románu je to jen malá hra se jmény, která ji má připomenout: po Rabinově smrti se totiž celá naše politická scéna dostala mnohem více napravo a hraje na mnohem nacionalističtější notu, což je podle mě velmi smutné.

Pocházíte z bývalého Sovětského svazu, existuje v Izraeli ještě stran občanům bývalého SSSR hodně stereotypů? Kupříkladu ten, který se objevuje i ve vašem románu, že jsou velice často angažováni v mafii?

izraelská spisovatelka Alona Kimchi |foto: Moti Kikayon

To je podle mého názoru velice romantický úhel pohledu, protože většina Rusů v Izraeli s mafií opravdu nijak zapletena není – Rusové naopak povětšinou skončili v docela obyčejných povoláních, která jsou výrazně méně prestižní než ty, která kdysi měli v Rusku, a o mafii toho vůbec moc nevědí, řekla bych.

Jsou v Izraeli ještě pořád nějaké stereotypy nebo dokonce vtipy na adresu bývalých ruských Židů nebo jsou už kompletně asimilováni?

Stereotypy i vtipy na adresu ruských Židů pomalu mizí, i když se ještě pořád bůhvíproč udržuje dojem, že v Izraeli máme nemálo ruských prostitutek, a občas se lidé navážejí do toho, jak Rusové mluví nebo jak se oblékají. Ale jako všechno je i toto pořád v pohybu a pořád se to mění, protože dnes už máme v Izraeli bývalých Rusů přes milión, a o tolika lidech se nedá jen tak prvoplánově žertovat – nebo je to přinejmenším hodně obtížné.

Příjmení vaší protagonistky – Rabinová – nepochází z příjmení Rabinowitz, ale z naprosto jiného příjmení. Chtěla jste také vyzdvihnout rozdíl mezi východními a západními Židy?

V Izraeli je rozhodně veliká propast mezi takzvaným starým světem a dokonce i starým státem Izrael a světem a Izraelem novým, a lidé – čímž teď myslím hlavně východoevropské Židy – si v minulosti svá příjmení úmyslně měnili na příjmení hebrejská – a to nejen, i když zejména, lidé v armádě a lidé zastávající oficiální posty. A já ten rozdíl mezi starým a novým Izraelem chtěla nějak ve zkratce postihnout.

Podle mnoha recenzí je váš román ovlivněn velkými ruskými romány a zabývá se tzv. velkou ruskou duší. Je to správná interpretace a které ruské romány jste vy sama četla a vnímala je jako inspirativní?

Bohužel musím říci, že já sama na hlubokou tragickou ruskou duši nijak zvlášť nevěřím – myslím, že je to spíš mýtus. A vlastně jsem ruskou literaturou ovlivněna jenom proto, že z Ruska pocházím. Jsem ovšem velkým příznivcem americké literatury, a také ji mnohem lépe než tu ruskou znám.

Podle mnoha kritiků navazujete na tradici židovského humoru. Jak byste pro nás židovský humor nadefinovala a jak byste nadefinovala svůj vlastní humor?

Definovat židovský humor – to je těžká otázka. Ale myslím, že je to velmi dobře vyvinutý a rozvinutý humor, a určitě je to humor, který se hodně zabývá zpytováním sebe sama – v tom smyslu, že si utahujete sám ze sebe a ze svých slabostí. Židé o sobě jednoduše rádi vtipkují – a často jsou v tomto ohledu až jakýmisi antisemity. A tenhle humor mě nepochybně ovlivnil už proto, že jsem vyrůstala na spisovatelích, jako byl třeba Šolom Alejchem, prostě na humoristické literatuře, a já se zkrátka ráda směju. Humor mám upřímně ráda – literaturu, která je humorem nepoznamenaná, bych nedokázala ani číst, ani psát.