Měls odejít. V Německu vyšel nový titul Daniela Kehlmanna
Na to jak je novinka spisovatele Daniela Kehlmanna útlá, rozpoutává nepřiměřeně silné reakce literárních kritiků.
Nedá se říct, že by tendence k mnohasetstránkovým románům byla ta tam, ale poslední dobou souběžně vychází neobvykle mnoho delších povídek, nafouknutých do knižního formátu – víme, jak se to dělá: vezmeme vysokogramážní papír, větší písmena a občas i ilustrace. A hned je tu útlá knížka.
Této tendenci se nevyhýbá ani Daniel Kehlmann. V nakladatelství Rowohlt vyšel nedávno jeho titul Měls odejít (Du hättest gehen sollen), povídka o necelých sto stránkách.
Daniel Kehlmann: Du hättest gehen sollen, Rowohlt, Reinbek 2016.
Daniel Kehlmann to nemá v literárních kruzích od obrovského světového úspěchu románu Vyměřování světa (Vermessung der Welt, 2005) jednoduché. Jeho každý krok je ostře sledován a těch kroků dělá Kehlmann mnoho: přednáší jako host na univerzitě, často vystupuje v různých televizních debatách, mnohý z jeho románů je zfilmován. Někteří z kritiků se domnívají, že se tím rozptyluje na úkor své spisovatelské činnosti.
Tématem Kehlmannvy povídky Měls odejít je tvůrčí krize autora plytkého televizního seriálu. V naději, že ho změna prostředí odblokuje, odjíždí s manželkou a čtyřletou dcerou do pronajatého domu kdesi na samotě v horách. Je zima. A my si nemůžeme odpustit asociaci na Kubrickův Shining, vše se mu až moc podobá.
V domě pokračuje povídka ve třech rovinách – první je opravdové i předstírané psaní autora, druhou je děj jeho televizního seriálu. Třetí rovinu, která se postupně přidružuje, tvoří autorovy fiktivní představy. V domě se dějí podivnosti a přestávají platit přírodní zákony: zrcadla už neodráží jedna ku jedné realitu, chodby se prodlužují do nekonečna, některé místnosti se ztrácejí, jiné zase přibývají.
Během čtení se přistihujeme při myšlence, jak jsme rádi, že povídka má pouhých 86 stran. Nenalezneme zde nic, co bychom už neznali nebo nečetli, všechny tři vrstvy příběhu jsou nepřesvědčivé. Nelíbí se nám ani Kehlmannovy experimenty typu – ukončit větu v polovině, protože zrovna jeho žena vstoupila do místnosti a na okamžik uvolněný autor se opět zablokoval. Strach se také nedostavuje, přestože jsou všechny ingredience po ruce – dům na samotě, zima, mlha, nefungující zrcadla a mobilní telefony a navíc nechtěná samota – manželka odjíždí poté, co vyšla najevo její nevěra – jak jinak, než náhodně přečtenou esemeskou.
Facit: Kehlmann nevynechal jediné klišé a je docela dobře možné, že tato povídka má autobiografické pozadí, alespoň co se týče spisovatelovy tvůrčí blokády. Doufejme, že jeho příští titul bude lepší, délka není podstatná.
