Odhalení pamětní desky Rainera Marii Rilka
"Kdyby byl tvůrce Duinských elegií a s ním i mnozí jiní pozapomenutí velikáni nevymizeli z obecného povědomí, pak by možná současný člověk, společnost i příroda vypadali jinak. Snad naše dnešní slavnost alespoň trochu přispěje k žádoucímu obratu."
Řekl minulý týden germanista Jindřich Pokorný u příležitosti odhalení pamětní desky a busty Rainera Marii Rilka v ulici Na Příkopě 16, která je dílem sochařky Vlasty Prachatické. Do bývalé piaristické školy totiž budoucí velký básník docházel z rodného domu v Jindřišské ulici.
Praze věnoval sbírku Můj domov z roku 1896, v níž některé verše věnoval českým literátům - Tylovi, Vrchlickému, Zeyerovi i Janu Husovi. Vřelý vztah k českému národu vyjádřil ve Dvou pražských povídkách. O realizaci pamětní desky se kromě Pražského literárního domu zasadila především Společnost Mariny Cvětajevové. Jak náročný to byl proces a jak souvisel život a dílo slavné ruské básnířky s životem a dílem Rainera Marii Rilka Ivaně Myškové vysvětluje předsedkyně společnosti, literární vědkyně Galina Vaněčková.
Nejposlouchanější
-
Josef Váchal: Krvavý román. Temná krása literární krutosti
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění, o lidských vášních a bohu
-
Casanova, Don Juan a spol. Povídky o dobyvatelích ženských budoárů
-
William Shakespeare: Veselé paničky windsorské. Jan Pivec jako tragikomický hrdina slavné komedie
