Nové poznatky o račím moru

Počty raků říčních a raků kamenáčů, kteří se u nás kdysi vyskytovali naprosto běžně, v minulých desetiletích silně poklesly nejen kvůli znečištění vod chemickými látkami, ale také kvůli račímu moru.

To je plísňové onemocnění pocházející ze Severní Ameriky, které se ale už před více než 100 lety objevilo v Evropě spolu se zavlečenými druhy amerických raků. Ti jsou vůči němu značně odolní, pro původní evropské druhy je však račí mor velmi nebezpečný. Jejich populace značně zdecimoval už ve 2. polovině 19. a na začátku 20. století. Pak se zdálo, že poněkud ustoupil, na konci 90. let minulého století se ale opět objevily nové masové úhyny. Jak se tedy račí mor přenáší a šíří? Proč jsou američtí raci proti němu imunní, ale evropští nikoliv? Jaké faktory zde hrají roli?

To jsou některé z otázek, jež si kladou čeští biologové, kteří se výzkumem račího moru dlouhodobě, intenzivně a velmi úspěšně zabývají. Podle docenta Adama Petruska z katedry ekologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze jim získávat nové a nezřídka překvapivé poznatky v poslední době pomáhají molekulárně-genetické metody, které umožňují najít genetickou informaci původce choroby – patogenu – i u raků, kteří nevykazují známky choroby.