Někdejší terezínské dítě, malířka Helga Hošková-Weissová, vystavuje v Praze výběr obrazů a kreseb ze svého celoživotního díla
Židovské muzeum v Praze otevřelo včera v Galerii Roberta Guttmanna v zadním traktu Španělské synagogy retrospektivní výstavu k 80. narozeninám malířky Helgy Hoškové-Weissové, autorky unikátního souboru dokumentárních kreseb ze života v terezínském ghettu, které jsou známé po celém světě. /Audio uvnitř/
Helga Hošková-Weissová je jedním z mála terezínských dětí, které přežily válku. Teprve po válce si doplnila vzdělání, od roku 1950 studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Emila Filly a Aloise Fišárka. Počátkem šedesátých let se umělecky vyrovnává se zkušeností z koncentračních táborů v silném figurálním cyklu Kalvárie, po studijním pobytu v Izraeli v roce 1965 vzniká cyklus krajin a figurálních motivů - Obrázky z putování po svaté zemi a na normalizační situaci let sedmdesátých, kdy nesměla vystavovat, reaguje obrazy s motivy zkázy a zmaru ze série Katastrofy. Kdy se dosala do terezínského gheta a co ji tam přivedlo ke kreslení a malování, se včera Helgy Hoškové- Weissové zeptal Karel Oujezdský.
Nejposlouchanější
-
Jan Weiss: Sen o tisíci patrech. Fantaskní a vizionářské sci-fi ze třicátých let
-
Marcel Proust: Swannova láska. O ničivé síle lásky, žárlivosti a touhy po společenském postavení
-
Gaius Suetonius Tranquillus: Životopisy císařů. Náhled nejen do soukromí římských vládců
-
Karel Čapek: Krakatit. Román o výbušninách a snění, o lidských vášních a bohu
