Bláhovy Vzkazy Václava Havla vypovídají o „těsné době“

Malířská instalace Václava Bláhy obsahuje 36 obrazů naplňujících čtyři cykly vytvořené mezi léty 2013 až 2015 pod názvem Zahradní slavnost, Moc bezmocných, Tahle země nevzkvétá a Odcházení. Celek je součástí projektu HAVEL@80 pořádaného Knihovnou Václava Havla připraveného na počest nedožitých 80. narozenin dramatika a prezidenta Václava Havla. V Museu Montanelli v Nerudově ulici na Malé Straně v Praze můžete expozici pod názvem Rok českých klasiků navštívit do konce října.

Kurátorka výstavy, galeristka a mecenáška Dadja Altenburg Kohl k expozici říká: „Přihlásili jsme se do projektu HAVEL@80, který vypsala Knihovna Václava Havla a k této výstavě jsme vybrali Václava Bláhu, umělce, který nikdy nechtěl připustit, že jeho tvorba je politická, nebo nějakým způsobem dotčena dobou, ve které jsme žili. Ale Václav Bláha tuto dobu reflektuje ve vybraných pracích zapůjčených z Národní galerie, z Roudnice nad Labem i od soukromých sběratelů. Pozoruhodné je, že Václav Bláha vytvořil 4 cykly 36 obrazů v rozmezí dvou let a ještě netušil, jak aktuální tvorbou obohatí naše muzeum.“

Václav Bláha: Studie prostoru |foto: Museum Montanelli (MuMo)

Prolnutí povahy textu a výtvarné tvorbyO podnětech plynoucích z osobnosti či díla Václava Havla říká sám umělec: „Podnět vzešel od jednoho z mých sběratelů, který mě jednou oslovil a řekl, že by byl docela rád, kdybych mohl nějak zhodnotit výtvarným dílem celou tu dobu, prožitou zhruba od roku 1964 až do současnosti a přál si, aby se to navázalo na osobu Václava Havla, která byla pro tuto dobu důležitá, ať už jako v první fázi dramatik, ve druhé jako disident a později prezident, a na konci vlastně zase spisovatel a dramatik.

Já jsem to celé rozdělil do dvou částí, z nichž první je inspirovaná jeho dílem dramatickým, druhá pak jeho disidentstvím. Závěr se už dotýká nejvíce současnosti inspirované stavem vzniklým v naší společnosti po roce 1989. V té konečné části se cyklus vlastně zabývá odkazem. Já jsem dlouho hledal, jak téma zpracovat, protože je těžké a je nebezpečné, protože Václav Havel byl velmi populární osobnost a vyrovnat se s tím v díle bylo složité. Takže jsem v podstatě udělal to, že jsem četl texty a snažil se v nich najít styčné body, ve kterých jsme se nějakým způsobem protínali, on povahou textu, já povahou tvorby.“

Vzkazy Václava Havla jako emocionální záznam „Šlo o to, co on vzkazuje a já jsem vždycky do každého toho obrazu zakomponoval nějaký úsek textu, který mě svým způsobem inspiroval k nějaké expresi nebo k tvaru, k barvě,“ popisuje umělec způsob svého hledání a kompozice celku. „Já jsem v té první části použil texty z jeho her, a protože on tam mluví v jakémsi uchu, které bylo všudypřítomné. A já jsem tu dobu pociťoval stejně, jako by lidé tehdy neustále vstávali, opět padali a znovu se zdvíhali. Ve druhé části, což je etapa od roku 1968, 70. léta, pro to jsem používal texty z jeho esejů, anebo texty z dopisu, který napsal Gustávu Husákovi. Tam jsem zase hledal nějakou expresi, která by mi byla blízká, kterou bych mohl zapracovat do povahy svých obrazů a své tvorby.“

Václav Bláha: Vzkazy Václava Havla |foto: Museum Montanelli (MuMo)

Tvorbu Václava Bláhy ze 70. a 80. let 20. století charakterizují nachýlené postavy vzdorující různým tlakům, to sám umělec komentuje: „Já myslím, že to navazuje obsahem, nikoliv formou, která je aktuální. Já jsem se nevracel k nějakým výrazně figurálním obrazům, spíš jsem k tomu přistupoval současným způsobem tvorby, že podkladem je úsek textu expresivně působivým a já jsem ho potom výtvarným způsobem zpracovával.“

Měl jsem pocit, že se stáváme jakousi prefabrikací společnostiPři ohlédnutí za svojí starší tvorbou, charakteristickou figurálními motivy, zdůrazňuje Václav Bláha obsah, který do nich vkládal z pocitů aktuálních prožitků manipulativní doby: „V současnosti mě zajímá především energie malby, není v tom nic konkrétního, než kompozice. Takže já se v současné době vlastně vracím zpátky k figurální tvorbě a myslím si, že je načase, aby to opět dostalo obsah, protože doba začíná být taky občas těsná.“