Česká groteska sochaře Bohumila Zemánka
Obtloustlí chlapíci slastně splývající na hladině rybníka, veselé a bezstarostné dívky s mohutným poprsím, jadrné lidové typy s dobráckým či trochu potměšilým úsměvem – to jsou trochu směšní hrdinové figurálních plastik sochaře Bohumila Zemánka, jehož výstava nazvaná „Česká groteska“ je od včerejška otevřena v gotickém sále Novoměstské radnice v Praze.
Bohumil Zemánek se narodil v roce 1942 v Brně, v letech 1964 až 1970 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Karla Hladíka a Jiřího Bradáčka. Zemřel v roce 1996 a letos na podzim by se dožil sedmdesáti let.
Na to, jaké místo zaujímá sochař Bohumil Zemánek na české výtvarné scéně druhé poloviny 20. století, se Karel Oujezdský zeptal kurátorky výstavy – historičky umění Magdaleny Juříkové.
Výstavu figurálních plastik Bohumila Zemánka nazvanou „Česká groteska“ můžete navštívit v gotickém sále Novoměstské radnice v Praze (vchod z Vodičkovy ulice) do 3. června.
Výstavu fotografií Zemánkova kamaráda – fotografa Jana Reicha – připravenou rovněž k nedožitým autorovým sedmdesátinám, najdete v Tereziánském křídle Starého královského paláce Pražského hradu. Potrvá tam až do 19. srpna.
Nejposlouchanější
-
David Drábek: Ptakopysk. Příběh bratrů Pospíšilových, šampionů v kolové
-
Radka Denemarková: Cukrář a Venuše. Tragická romance karlovarského cukráře a krásné varietní divy
-
Ingeborg Bachmannová: Dobrý bůh z Manhattanu. Zosobněná síla zla, která zničí každou lásku
-
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
