Českého krajináře po osmdesáti letech „objevuje“ S.V.U. Mánes

Bohuslav Dvořák (1867-1951) byl mezi sběrateli a milovníky Mařákovců známý jako „Baťka“ Dvořák, zakládající člen SVU Mánes, generační druh Antonína Slavíčka.

Cesty, rybníky, aleje, venkovské chalupyStudoval u Julia Mařáka v letech 1889-1897. Pro svého učitele, jemuž byly tehdy zadány nástěnné malby v pražském Národním muzeu, konal v přírodě studie památných míst v Čechách z doby mytické a královské. Touha po realističtějším malování a barevnější paletě po způsobu Chittussiho jej zavedla do Železných hor. Maloval ale po celých Čechách, krajiny tradičně „snivé“, cesty a rybníky, táhlá úbočí, vše ovšem s nepřehlédnutelnou soustředěností impresionismu.

Zvláštním rysem je výrazná barevnostPo roce 1905 se jeho krajinářská tvorba ustaluje na vyvážené formulaci motivu v realistickém ztvárnění, s výrazným barevným koloritem a v jakémsi gobelínovém ornamentu. Specifickým gestem Bohuslava Dvořáka bylo dle kurátora Michaela Zachaře: „vystižení krajiny v energickém způsobu velmi barevného spektra laděného do zvláštní arabesky“.

Pod realitou viděl náladu místa V roce 1941 dostal Bohumil Dvořák státní národní cenu za životní dílo. V odborných kruzích mykologických je vysoko ceněn jako malíř českých hub. Z míst, která maloval, k nejoblíbenějším patřilo Novopacko v Podkrkonoší. Třebaže umělcovy začátky vytyčuje jednoznačně konturový realismus, nezapře schopnost vystihnout náladu místa.