Vladimír Muzička vystavuje v Galerii Ztichlá klika
Galerie Ztichlá klika v Betlémské ulici na Starém Městě v Praze poskytla do 5. prosince svůj prostor obrazům a monotypům severočeského autodidakta – malíře a grafika Vladimíra Muzičky.
Ten se narodil v roce 1953 v Duchcově, v roce 1977 podepsal Chartu 77, ztratil zaměstnání výtvarníka v kulturním středisku v Bílině a od té doby žil s rodinou ve Starých Křečanech ve šluknovském výběžku.
Pracoval jako dřevorubec a ačkoliv byl pod stálým dohledem státní bezpečnosti, aktivně se zúčastnil práce v katolickém i občanském disentu, podílel se na vzniku různých samizdatů a samizdatových periodik, organizoval jednodenní výstavy na zahradě svého domu a později i jednodenní nepovolené výstavy na haldách mezi Bílinou a Duchcovem.
A protože je z autorových strukturálně zpracovaných figurálních i abstrahujících obrazů z posledních pěti let cítit silný existenciální podtext, zeptal se Karel Oujezdský Vladimíra Muzičky, zda se do jeho obrazů tento pocit dostává mimoděk, nebo záměrně.
Výstavu Muzičkových obrazů a monotypů z posledních pěti let si můžete v Galerii Ztichlá klika v Betlémské ulici 10 na Starém Městě v Praze prohlédnout do 5. prosince. Otevřeno je od pondělí do pátku od 12 do 19 hodin.
Nejposlouchanější
-
David Drábek: Ptakopysk. Příběh bratrů Pospíšilových, šampionů v kolové
-
Radka Denemarková: Cukrář a Venuše. Tragická romance karlovarského cukráře a krásné varietní divy
-
Ingeborg Bachmannová: Dobrý bůh z Manhattanu. Zosobněná síla zla, která zničí každou lásku
-
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi