Popelec umělců
Masopustní veselí v těchto dnech na mnoha místech v Česku vrcholí. Popeleční středou ale všechny bujaré oslavy skončí a začne postní doba – čtyřicetidenní příprava na Velikonoce. Spojuje se s odříkáním nejrůznějšího druhu. Lidé si nejčastěji odpírají maso, alkohol nebo cigarety. Smysl půstu je ale hlubší.
Ve všech náboženstvích najdeme období, kdy se má člověk vzdálit vnějšímu světu, obrátit do svého nitra.
Tomáš Halík: „Ta doba velkého postu před Velikonocemi se také nazývá doba pokání – je to doba ztišení, zklidnění, doba úklidu v sobě, doba zjednodušení, přehodnocení mnohých hodnot. To znamená období, kdy bychom měli vyloučit ze svého života to, co překáží, co zdržuje, co rozptyluje najít to podstatné.“
Říká prof. Tomáš Halík.
Postní doba začíná na Popeleční středu. V katolických kostelech se tento den slouží mše svatá s udílením Popelce.
Martin Staněk: „Popelec je znamením popelem na čele. Toto znamení si necháváme vtisknout od kněze ,abychom nezapomněli, že jsme prach a v prach se obrátíme a abychom si uvědomili svoji konečnost – nejenom v tento den ale celou postní dobu a celý život samozřejmě.“
Vysvětluje pastorační asistent Martin Staněk. Popelec ale také symbolizuje pokání.
Tomáš Halík: „Pokání je terapie stavu, ve kterém je člověk odcizen od svého vlastního základu. Tento stav se biblicky nazývá hřích. Hřích není jenom nějaké přestoupení zákona, nebo nějaký jednotlivý mravní skutek, hřích je skutečně to odcizení svému vlastnímu základu, kterým je Bůh. A k tomu patří uvědomit si a přiznat si i to problematické já, přijmout úplnou pravdu o sobě – tomu se říká pokora . Čili je to období, kdy se člověk má stát pokornějším, to jest pravdivějším.“
V pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora, kde Tomáš Halík působí, se na Popeleční středu už tradičně slaví Popelec umělců. Letos se tady meditativní setkání umělců různých oborů, směrů a generací koná už po dvacáté. Salvátorské popelce pravidelně doprovází instalace moderního umění do prostoru zdejšího barokního kostela.
Norbert Schmidt: „Letos jsme pozvali Michala Škodu, což je umělec, který pracuje s médiem kresby, fotografie a především prostoru.“
Říká kurátor Norbert Schmidt, se kterým stojíme uprostřed hlavní lodi kostela. Jak tedy Michal Škoda ztvární tento nádherný, ale přesto velmi tradičně uspořádaný prostor? Ukazoval jste mi místo těsně za vstupní bránou, kde by umělecké dílo mělo zatarasit samotný vchod?
Norbert Schmidt: „Letošní intervence Michala Škody je o vymezení vstupu, o vyznačení toho prahu přechodu mezi sakrálním a profánním prostorem. A v druhé řadě neméně důležitá je reflexe sebe sama, reflexe ztišení, soustředění, ten pohled do nitra člověka, na ten povrch, ale si položit tu otázku, co je pod tím povrchem. To jsou témata, která bytostně souzní s tou postní dobou, kterou popelcem umělců otevíráme.“
Konkrétnější popis nechtěl Norbert Schmidt prozradit, aby nezkazil návštěvníkům moment překvapení. Objekt Michala Škody bude u Salvátora k vidění až do Velikonoc.
