V čele vězeňských kaplanů stojí žena
Česká vězeňská duchovenská služba je v okolních evropských zemích s tzv. vyspělým vězeňským systémem oceňována pro svůj mimořádný ekumenický rozměr. Po třinácti letech stojí v čele kaplanů pracujících ve vězení žena.
Minulý týden byla slavnostně uvedena do funkce nová hlavní kaplanka Vězeňské služby České republiky Květoslava Jakubalová. Do mužské věznice v Rýnovicích nedaleko Jablonce nad Nisou začala docházet už před šestnácti lety:
„Tehdy to byli vesměs muži, kteří chodili do vězení, takže tam i při tom přijetí bylo cítit rozpaky, jestli žena vůbec v mužské věznici se zvýšenou ostrahou má co dělat a jestli mi tedy mají dát svůj souhlas.“
Mezi čtyřiatřiceti profesionálními vězeňskými kaplany z různých církví je dnes šest žen a všechny působí právě v mužských věznicích. Podle Květy Jakubalové se muži ve výkonu trestu právě jim rádi otevřou a snáze řeknou, co je trápí. To, že ve funkci hlavního vězeňského kaplana střídá evangelického faráře Bohdana Pivoňku žena, je o to zajímavější, že Květa Jakubalová pochází z římskokatolické církve. Není tedy knězem, ale jen pastorační asistentkou.
„Když jsem to slyšela poprvé, že vůbec někdo má takový nápad, tak jsem si říkala, že by to pravděpodobně vůbec neprošlo, ale nakonec mě velice překvapilo, že biskupové se vyslovili, že pro ně to problém není. Nejedná se totiž o svátostné úkony, ale víceméně o manažerskou činnost.“
V České republice vedle sebe ve věznicích pracují malé i velké církve se stejnými právy a povinnostmi, což je ve srovnání s okolními státy velký úspěch. Profesionální duchovenskou službu pro odsouzené ve výkonu trestu zavedla v roce 1997 ministryně spravedlnosti Vlasta Parkanová.
„Určitě je třeba pokračovat v tom, o co se snažil už můj předchůdce, aby každá věznice mohla mít svého kaplana, nebo dva na kratší úvazek, protože hlídáme i to ekumenické rozložení. A kaplani by chtěli participovat na některých programech vězeňské služby a zapojit se do týmů různých specialistů, tak v tom je chci také podporovat.
A do budoucna by bylo ideální, kdybychom mohli více ošetřit přechod z vězeňské péče, kde kaplan třebas několik let toho člověka doprovází, někam do sboru nebo do farnosti, kde by našel zázemí a společenství. Má záznam v rejstříku trestů, velmi obtížně zvláště v dnešní době shání zaměstnání, navíc mívá dluhy, a pokud nemá rodinu, která by mu v těch začátcích pomohla, tak je to skutečně heroický výkon to zvládnout.“
