Život a dílo Jana Karafiáta (1/2): Z prachu země vzatý brouček
Kniha jménem Broučci patří k těm několika literárním dílům, která čeští čtenáři přijali za vlastní, s nimiž vyrostli, v nichž se poznávají a k nimž se znovu a znovu vracejí: od svého prvního vydání v roce 1876 vyšli Broučci více než stokrát.
Kupodivu se tato obliba nevztahuje na jejich autora: zatímco Němcová, Mácha, Neruda, Hašek jsou v českém kulturním prostředí přítomni nejen svým dílem, ale i svými osudy a charaktery, Jan Karafiát je i pro čtenáře Broučků postavou ve stínu. Ten stín ostatně leží i na jeho dalším díle. Kdo dnes zná Karafiátovu knížku o Husovi, Karafiátova kázání, novelu Kamarádi, ale i knížku téměř experimentálních pohádek Broučkova pozůstalost, nebo jeho obsáhlé Paměti? A přece právě v nich najde se mnoho epizod a nápovědí osvětlujících i Karafiátovu knihu nejznámější.
Čteme-li Broučky ve světle autorových vzpomínek, je nám náhle jasnější, kde se v nich vzalo tolik životní zkušenosti, včetně tragiky a smrti. O takové čtení se pokusil Přemysl Rut, když o Karafiátově životě a díle připravil rozhlasovou koláž, jejíž první část pod názvem Z prachu země vzatý Brouček za okamžik uslyšíte.
Spoluúčinkují Markéta Potužáková a Jiří Bábek. Režie Ivana Terezie Bečková.
