Škaredá středa
Dnes si podle lidového kalendáře připomínáme Škaredou středu. Někdy se také název Škaredá středa dává i Popeleční středě, ale to byla ta středa, která byla na počátku postu. Ve vlastním smyslu je Škaredá středa právě ona středa polovinou svatého týdne, který nás přivádí k velikonočnímu tajemství.
To velikonoční tajemství je také doprovázeno škaredým skutkem jednoho z učedníků Kristových Jidáše, který Krista zradí, prodá za třicet stříbrných. Myslím, že je opravdu důležité si tuto skutečnost uvědomit, neboť již staré latinské přísloví říká, že zrada je vlastně ten nejhorší zločin, jakého se člověk může dopustit. Víme, že pro onoho strůjce této zrady byla středa škaredá i v tom smyslu, že nakonec neunesl svůj čin a spáchal sebevraždu, pověsil se.
V lidové folklorní tradici si připomínáme tuto událost či tento příběh v podobě pečiva, které dostává tvar písmene „J“.
Také by asi bylo na místě zdůraznit, že právě postava Jidáše – tohoto zrádce – se ale stala určitým prototypem i jistého antisemitismu, který se promítl především v pozdním středověku ve střední Evropě, protože v německém jazyce slovo „judas“ a „juda“ – označení pro člena kmene Juda, česky Žid – se vlastně ztotožnilo. V našem prostředí v českém jazyce je tento rozdíl markantní a nezaměňujeme Jidáše s příslušníky židovského národa či příslušníky judského kmene.
Víme, že tento fenomén zrady je dramaticky vylíčen v samotném evangeliu a vlastně celá velikonoční večeře Krista s apoštoly byla jaksi v této atmosféře, neboť Kristus naznačil, že bude zrazen. Když se nejbližší učedník Jan ptá, kdo zradí, Kristus mu naznačí, že ten, který skývu chleba namáčí do mísy s omáčkou, je onen zrádce.
Lidová tradice přemýšlí nad tímto činem. Nacházíme popěvky, nacházíme zobrazení onoho Jidáše, ale také dokonce v té velké básni středověké kultury, v Danteho Božské komedii, čteme, že tento nejhnusnější čin pro milovníky krásné teplé přírody Itálie není umístěn do pekla, kde by šlehaly plameny, ale nachází se úplně na dně, ale zamrzlý v ledu, protože zima je největší pohromou pro teplomilné obyvatelstvo Středomoří.
Je to určitě zamyšlení i pro nás, co znamená opravdové přátelství, podpora druhého – především přátel – a jak opravdu odporným skutkem je onen čin udání, onen čin zrady. Mohli bychom se zamýšlet, co častokrát znamenala zrada v našem osobním životě, co znamenala zrada v naší novodobé i starší historii.
