S českými patrony po mostě hradu Valdštejna
Rád bych vás pozval k několika setkáním s našimi českými patrony - významnými osobnostmi našich náboženských a kulturních dějin.
Vzpomněl jsem si na krásné prostředí mého rodného Českého ráje a především na hrad Valdštejn. Tento nejstarší hrad na Turnovsku a kolébka známého šlechtického rodu se totiž v 18. století stal významným poutním místem, zasvěceným svatému Janu Nepomuckému, a ohniskem úcty našich národních světců.
Vedle poutního kostelíka tu v oné době nechala hraběnka Marie Markéta Valdštejnová, rozená hraběnka Černínová z Chudenic, postavit také dva kamenné mosty, jež byly po vzoru pražského mostu Karlova ozdobeny plastikami z kosmonoské dílny pokračovatelů slavného Matyáše Bernarda Brauna, sochařů Jelínků. Na kratší z obou mostů byly původně postaveny čtyři sochy. Dodnes tu stojí svatá Otilie se svatou Markétou, zatímco svatí Florián a Vavřinec našli v 19. století své nové místo před zámkem na Hrubé Skále.
Druhý, delší most, vedoucí k hlavní vstupní bráně, je pak ozdoben sochami osmi patronů a ochránců naší české země. A právě tento most bude místem našich zastavení. Budeme po něm postupovat směrem od brány ven, stejně jako každé ráno směřujeme z bran svých domovů za vzděláním, za prací a za setkáváním s lidmi. V této souvislosti mi připadá krásným a jaksi symbolickým i samotný most, po němž budeme v duchu putovat. Most, který spojuje dva břehy, jako by naznačoval náš vztah s okolním světem a se všemi, s nimiž se na svých cestách setkáváme.
Už nyní, když na něj vstupujeme, stejně jako do tohoto nového dne, můžeme poprosit za to, abychom všem, které dnes potkáme, mohli přinést radost a pokoj. A tuto naši prosbu, onen dobrý úmysl, abychom dnes nikoho nezarmoutili, ba naopak abychom byli posly radosti a dobroty, chceme svěřit i přímluvě a ochraně našich českých patronů - těch, kdo jsou z našich rodů a kdo kráčeli touže zemí, po níž dnes jdeme my.
Pohled na zástup našich národních světců je velikým povzbuzením ke šlechetnosti ducha. Známý barokní jezuitský učenec, historik a spisovatel Bohuslav Balbín píše, že šlechetnost je jakýmsi stálým projevováním ctností, k němuž vede a vybízí také vznešený příklad předků. Kéž bychom v našem národním duchovním dědictví dokázali stále více objevovat nejen jeho někdejší minulou krásu, ale také živou inspiraci pro naši přítomnost.