Vzpomínka na dr. Desidera Galského, význačného činitele české židovské komunity

"Přes čtyřicet let totalitního režimu hluboce poznamenalo život lidí v Československu, a především život věřících. V oněch těžkých dobách jsme si my Židé a křesťané byli velmi blízcí, neboť jsme stáli na jedné lodi, plující po rozbouřené vodě. Teď jsme získali plnou náboženskou svobodu. Bylo by smutné a přímo tragické, kdybychom v nynějších podmínkách nenašli společnou řeč a kdyby se naše cesty rozdělily."

Závěr proslovu Desidera Galského na mezinárodní konferenci, která se sešla v srpnu 1990 v Praze, možná dnes zní pateticky. Tehdy ale ne: Skončila vláda jedné strany a věřící si začali zvykat, že by mohli přestat být "občany druhého řádu".

Desider Galský, který byl brzy po listopadu 1989 povolán do čela Rady židovských náboženských obcí v České republice, věřil, že židovské komunitě se podaří uchovat a rozvíjet téměř přerušenou kulturní a náboženskou tradici. I proto bylo pro českou židovskou obec tak velkou ranou, když 24. listopadu 1990 zemřel na následky automobilové nehody.

Desider Galský se narodil právě před 90 lety, 25. března 1921 v slovenských Michalovcích ve zbožné a tolerantní rodině. Za druhé světové války jeho rodiče zahynuli, on sám byl nasazen do vojenské a civilní služby, bojoval ve Slovenském národním povstání, padl do zajetí SS a jen náhodou unikl popravě.

Po válce studoval v Praze historii, tři roky pracoval na ministerstvu zahraničí, osm let jako dělník v ČKD Praha, pak působil jako publicista, nakladatelský redaktor a autor literatury faktu. S jeho jménem je spjata ve své době populární Antická knihovna, časopis „Děti a my“ a ovšem několik knih. Za všechny zmiňme „Panamské dobrodružství“.

Od roku 1979 řídil Věstník Židovských náboženských obcí a Židovskou ročenku, o rok později byl zvolen předsedou Rady židovských náboženských obcí v České republice. Těžko lze vysvětlit, proč si tehdy státní dozorci, kteří všechny církevní funkcionáře i duchovní schvalovali, vybrali právě jeho. Snad je zmátla tolerantní povaha dr. Galského, na pohled křehký habitus, cokoli, co mohlo slibovat poddajný charakter. Bylo tomu naopak: Dr. Galský využil možnosti a všechno své úsilí soustředil k tomu, aby znovu navázal styky s židovským světem, a ukázal tak československým Židům, že na ně svět nezapomněl.

Když po pěti letech musel z funkce odejít, pokračoval v této činnosti navzdory osobním rizikům. Podporoval neformální aktivity mladších členů židovské komunity, jeho prostřednictvím přicházely prostředky na samizdatová vydávání judaik v edici Alef. Bylo štěstí, že se alespoň mohl dožít změn, k nimž pomáhal.