Dvě podstaty člověka
Koncem tohoto týdne slavili Židé svátek Simchat Tora neboli svátek Radosti z Tóry. V Izraeli ve čtvrtek, 22. dne hebrejského měsíce tišri, mimo Izrael o den později. Smysl svátku je však všude stejný. Na Simchat Tora se končí jeden rok trvající cyklus četby z biblických Pěti knih Mojžíšových a posvátný svitek se vzápětí začíná číst od počátku. Symbolicky se tak vyjadřuje, že studium Tóry nikdy nekončí, že Boží slova zůstávají věčnou inspirací a vodítkem pro všechny židovské generace.
První šabat po svátku Simchat Tora, který letos připadl na včerejší den, se již čte pravidelný oddíl Písma, zahrnující více než 6 počátečních kapitol Bible. K této části Tóry se váže několik myšlenek, které jsme vybrali z díla významného francouzského rabína minulého století Elieho Munka.
Ve druhé kapitole První knihy Mojžíšovy můžeme číst tato slova: "I utvořil Hospodin Bůh člověka z prachu země a vdechl do jeho nosu dech života a člověk se stal živou bytostí." V hebrejském originálu se slovo "utvořil" - "vajicer" - píše se dvěma písmeny "j", přestože všude jinde v Bibli je psáno jen s jedním "j". Židovská tradice vysvětluje tuto zvláštnost odkazem na slovo "sklon"- hebrejsky "jecer", které písmenem "j" začíná. Podle této tradice se zdvojením písmena "j" ve slově "utvořil" naznačuje, že člověku se při stvoření dostalo dvojího základního sklonu, dvojí určující povahy. Na jedné straně je v každé lidské bytosti přítomen sklon k dobrému, na straně druhé sklon ke zlému. V člověku se pojí duchovní i světské, je stvořen pro tento svět pozemský i svět posmrtný, nese v sobě jak nebe, tak zemi.
Když však při četbě Tóry sloveso "utvořil" - "vajicer" vyslovíme, neslyšíme písmeno "j" zdvojeně, ale jen jako jedno jediné písmeno. Židovská tradice z toho vyvozuje, že člověku je sice vlastní dvojí přirozenost, ale jedna její stránka vždy převažuje. I ti nejvíce ušlechtilí lidé tak stále náležejí zemi a na druhé straně také veskrze špatní lidé mají své dobré stránky. V absolutním měřítku totiž zlo neexistuje. Jeden nebeský Stvořitel utvořil obě stránky lidské bytosti a každá z nich může sloužit jako základ pro dosažení ideálu čistoty a svatosti.
Jinými slovy: Svět smyslů, tělesná přirozenost člověka nejsou něco zavrženíhodného. Není to dílo satana a nejsou mu zaslíbeny. Z hlediska judaismu se člověk jeví jako celistvé Boží dílo právě ve svém dvojím utvoření. Někdy se stane, že u člověka převládne sklon k zlému. Není však kvůli tomu hned zavržen. Pokud se kaje, může dosáhnout Božího odpuštění, jak to naznačuje i námi citovaný verš. Boží jméno je v něm uvedeno jako "Hospodin Bůh". Tím se naznačuje, že Stvořitel jako svrchovaný Pán všeho živého může na jedné straně přísně trestat, ale současně je milosrdný a jako takový zůstává člověku věčně nablízku.
