Zamyšlení Leo Pavláta: Legendární voják Arnošt Steiner
Na 12. duben letos připadá Izraelem ustavený pamětní den k uctění obětí šoa a židovských bojovníků proti nacismu.
V překladu z hebrejštiny se tento den nazývá „den vzpomínky na šoa a hrdinství“, ale mimo Izrael je podle svých počátečních slov znám zkráceně především coby „Jom hašoa“. Jako takový pak mnohým splývá s lednovým Dnem památky obětí holokaustu, a odkaz na hrdinství v hebrejském názvu pamětního dne tak zůstává zastřen.
Symbolem tohoto hrdinství je dodnes boj chatrně vyzbrojených Židů proti mnohonásobné přesile okupantů ve varšavském ghettu na jaře 1943. Je to právě počátek tohoto povstání podle židovského kalendáře, k němuž „Den vzpomínky na šoa a hrdinství“ každoročně odkazuje. Židé se za druhé světové války stali obětmi do té doby nepoznaného masového vraždění, ale současně – a o tom se méně ví i mluví – bojovali v armádách všech spojenců. V okupovaných zemích se účastnili odbojové činnosti, byli členy partyzánských oddílů. Nepřehlédnutelně byli zastoupeni i v československých vojenských jednotkách ať již v Sovětském svazu či na Západě a mnozí z židovských vojáků se stali legendami. Za všechny připomeňme Arnošta Steinera.
Narodil se 12. ledna 1915 v Třinci a po maturitě na gymnáziu se stal obchodním příručím. Když jeho rodné město obsadili nacisté, byl spolu s dalšími téměř 1300 Židy internován ve sběrném táboře v polském Nisku nad Sanem. Po několika měsících se mu odtud podařilo uprchnout, ale útěkem do Sovětského svazu jen změnil jeden lágr za druhý. Byl deportován na Sibiř, kde v pracovních táborech zůstal až do jara 1942, kdy mohl vstoupit do vznikající československé jednotky v Buzuluku. Od ledna 1943 s ní pak Arnošt Steiner jako řadový voják – a po absolvování důstojnické školy jako velitel – prošel všemi boji od Sokolova až po osvobozování Československa.
Steinerova statečnost, mimořádná odvaha a péče o spolubojovníky se staly pověstnými. Celkem sedmkrát byl vyznamenán nejvyšším válečným vyznamenáním – Československým válečným křížem 1939, k dalším oceněním patřil Řád bílého lva, dvě medaile Za chrabrost a medaile Za zásluhy. „Železný Arnošt“, jak mu spolubojovníci říkali, byl navržen i na nejvyšší sovětské vyznamenání Hrdiny Sovětského svazu, ale protože odmítl vstoupit do komunistické strany, vyznamenán nebyl. Odpor proti komunistické ideologii byl pro Arnošta Steinera zásadní. Roku 1947 na protest proti politizaci armády rezignoval na slibnou vojenskou kariéru a zbytek života pracoval jako údržbář a mechanik. Paradoxem zůstává, že dobrovolný odchod z armády ho nejspíše zachránil od věznění či ještě krutějšího osudu v 50. letech. Arnošt Steiner zemřel 9. října 1982. Jeho jméno dnes znají jen zasvěcenci.
Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
