Zamyšlení Leo Pavláta: Neobvyklá chanuková hračka
V úterý večer začíná letos podle židovského kalendáře osmidenní židovský svátek Chanuka. Slaví se více doma než v synagoze a váže se k němu i řada domácích zvyklostí. Nejpopulárnější z nich je hra zvaná dreidlach.
Dreidlach je výraz v jazyce východoevropských Židů jidiš. Ten má německý základ a drehen znamená německy „točit". Dreidlach je vlastně čtyřhranná kostka, kterou je možno na hrotu roztočit jako káču. Místo čísel jsou však na ploškách kostky napsána hebrejská písmena N, G, H a Š. Každé z nich pak značí počátek jednoho hebrejského slova ve větě "nes gadol haja šam" neboli „stal se tam velký zázrak".
Tím zázrakem se míní událost v jeruzalémském chrámu, k níž došlo ve 2. století před občanským letopočtem. Židé tehdy zvítězili nad řecko-syrskými vetřelci, vyčistili nepřáteli znesvěcený chrám, ale neměli dost oleje, aby světla na chrámovém svícnu hořela, dokud nebude připraven olej nový. Přesto je zažehli a ta podivuhodně svítila osm dní, než bylo oleje dostatek. Onu legendární událost dnes během svátku připomíná zažíhání světel na zvláštním svícnu, každý den o jedno víc. Odtud i označení Chanuky jako svátku světel.
Zmíněná písmena N, G, H a Š na dreidlachu však mají ještě další význam. V jazyce jidiš je N zkratkou pro „ništ“ neboli „nic“. G znamená „ganc“ čili „všechno“. Písmeno H symbolizuje slovo „halb“ neboli „půl“. A konečně písmeno Š značí „štél“, tedy „brát“. S dreidlachem se tak hrála – a někdy dodnes hraje – hra známá i u nás jako „ber-dej“. A o co se hraje? O rozinky, mandle, ořechy. Tak je tomu už od středověku a mít pěkný dreidlach bylo vždy touhou každého židovského dítěte.
Dreidlach však roztáčeli i dospělí. V mystické tradici kabaly totiž písmena N, G, H a Š dostávala mnohem hlubší smysl než nabízela dětská zábava. Písmeno N na kostce totiž zastupovalo hebrejské „nefeš“ neboli „duše“. G odkazovalo ke slovu „guf“ čili „tělo“. Š, které se v hebrejštině píše stejně jako S, je zkratkou pro „sechel“ – „rozum“. A písmeno H s hebrejským významem „hakol“ je označením pro „všechno“. I dospělí tak mohli roztáčet dreidlach a při tom si uvědomovat, že duše, tělo a rozum charakterizují jednotlivě člověka, ale lidské bytí dostává smysl, jen když jsou vzájemně propojeny ve „vše“ .
Pro některé židovské učence pak roztočený dreidlach symbolizoval dokonce celý svět. Život se pohybuje v cyklech, opakuje se a mění, avšak vše stvořené má svůj jediný počátek a věčný zdroj: Božího tvůrce, jenž stojí v centru veškerého dění.
Koho by napadlo, že sváteční hračka může až takto promlouvat?
Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
