Zamyšlení Leo Pavláta: Pesachová symbolika nekvašeného chleba a hořkých bylin
V pátek večer s počátkem 15. dne židovského měsíce nisan začíná letos osmidenní židovský svátek Pesach.
Slovo „pasach“ znamená hebrejsky „překročil“ a odtud překlad svátku Pesach jako Svátku překročení. V hebrejské Bibli ono překročení odkazuje k desáté ráně, kterou Bůh udeřil na zpupného egyptského vládce. Poté, co faraóna ani devět předchozích pohrom nepřimělo propustit z otroctví lid Izraele, pobil anděl smrti z Božího příkazu vše prvorozené v Egyptě. Ušetřeni byli jen prvorození Izraele – a právě k tomu se vztahuje název svátku.
Na tyto události pak Židé vzpomínají při domácí pobožnosti seder, kdy při četbě pesachového příběhu zvaného Hagada okoušejí symbolické pokrmy. Je jich na zvláštní míse sedm, každý sám za sebe, ale dva z nich ještě pojí zvláštní vztah. Hebrejsky se nazývají maca a maror. Maca je Biblí popsaný nekvašený „chléb bídy“, který si Židé ve spěchu vzali na cestu při útěku z otroctví. Maror označuje hořké byliny coby připomínku hořkosti egyptské poroby. Na sederovém talíři to bývá zpravidla list salátu, křen nebo čekanka.
Při sederovém obřadu se při četbě Hagady, jejíž obsah tvoří pasáže z Bible a Talmudu, k přítomným symbolickým pokrmům odkazuje. Židovská náboženská tradice přitom v průběhu staletí dopodrobna okomentovala význam všech těchto úkonů, mimo jiné i proč se nejprve jí nekvašený chléb svobody maca, a teprve poté maror, který odkazuje ke smutku. V návaznosti biblického příběhu by přece bylo pochopitelnější obrácené pořadí: nejprve symbol hořkosti zajetí a otrocké práce, a až poté symbol svobody.
Sederem dané pořadí však má svůj skrytý význam, totiž: v době přízně mějme na paměti i čas dřívějšího neštěstí. Můžeme-li se dnes těšit ze svobody, potom vězme, že není samozřejmá. Naši dávní předci mohli o svobodě dlouho jen snít. Buďme tedy vždy znovu s pokorou vděčni za životy bez útlaku a ponižování.
Na druhé straně rabínská tradice, jistě i s vědomím židovské zkušenosti z druhé světové války, upozorňuje na úskalí takového vědomí: zdůrazňuje, že vzpomínka na utrpení minulosti nesmí ovládnout naše současné životy, protože jinak bychom, byť navenek svobodni, zůstávali v nitru zajatci kruté minulosti.
Obě navzájem propojená naučení si možno při pesachovém sederu uvědomit již zcela jednoznačně při dalším z předepsaných symbolických úkonů: hořké byliny se při něm vkládají mezi dva kousky nekvašeného chleba a společně jí. Podle Hagady se tak děje s odkazem na zvyk jednoho z velikánů židovské tradice rabiho Hilela a k připomínce někdejšího jeruzalémského chrámu. V pravdě se tak však vždy znovu promlouvá i k současnosti.
Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
