Zamyšlení Leo Pavláta: Slovo Žid má svou dlouhou historii
Hebrej, Hebrejec, Izraelita, Žid. Všechna tato slova mají svůj původ v Bibli. Jak se k jejich vzniku však došlo?
V První knize Mojžíšově se po vyprávění o potopě dočítáme, že Noe zplodil tři syny. Jednomu z nich, Šemovi, se narodil i Ever, jehož jméno převádí Bible kralická do češtiny jako Heber. Zde je tedy základ označení Hebrej, Hebrejové a rovněž jazyka, který užívali a jenž je stále živý: hebrejštiny.
Abrahámův vnuk se jmenoval Jákob a o něm Písmo říká, že za noční temnoty bojoval s neznámým mužem. Podle židovské tradice jím byl Boží posel. Jákob nepodlehl, a Bůh mu dal nové jméno Jisrael, převáděné do češtiny jako Izrael. Toto slovo se dá v hebrejštině vyložit jako Boží bojovník a Jákob si toto přízvisko vskutku zasloužil. Jak o něm praví Bible: Zápolil s Bohem a s muži a obstál.
Jákob neboli Izrael měl dvanáct synů, kteří dali vzniknout dvanácti izraelským kmenům. S jedním z nich, s kmenem Jehuda, překládaným do češtiny prostřednictvím latiny jako Juda, pak souvisí slovo Žid. Při výkladu se však ani tentokrát neobejdeme bez trochy historie. Kmen Juda obýval spolu s kmenem Benjamin jižní část Země zaslíbené. Než roku 960 před občanským letopočtem zemřel král Šalomoun, existovalo pouze jednotné Izraelské království, ale po smrti Šalomouna se říše rozdělila na Judsko a Severní Izrael. Ten byl v 8. století před občanským letopočtem zničen Asyřany a má se za to, že deset izraelských kmenů poté zaniklo. Ani Judsku se války nevyhnuly a sídelní Jeruzalém byl několikrát dobyt: Babylóňany, Egypťany, Syřany a nakonec roku 70 Římany. V Římě, kam se část porobených Abrahámových potomků dostala jako otroci, byli zváni Judejci, tedy obyvatelé římské provincie Judea. Z latinského iudaues přešlo slovo do staroitalštiny jako giudio a odtud do řady dalších evropských jazyků: angličtiny jako Jew, francouzštiny jako juif a češtiny a polštiny jako Žid. Stejný historický původ má ovšem i německé Jude, zatímco ruské „jevrej“ vychází z nám již známého biblického označení Ever.
V češtině se slovu Žid dostalo už jen různých přípon, které slovu dodaly hanlivé či posměšné zabarvení. Ale i bez toho bylo samo slovo Žid vnímáno dlouhá staletí jako cosi potupného. Odpovídalo to ústrkům, které provázely Židy v jejich rozptýlení. V druhé polovině 19. století, s pokračující židovskou asimilací, bylo proto slovo Žid nahrazováno i archaizujícím „Izraelita“. Označení Žid jako termín pro národnost i náboženské vyznání však přesto zůstalo živé – a tak je tomu dodnes.
Celý pořad Šalom alejchem si kdykoli poslechněte v našem audioarchivu.
