Proměnění na hoře Tábor

Naším duchovním pokrmem se dnes stanou slova deváté kapitoly Evangelia svatého Lukáše, jednající o proměnění Páně na hoře Tábor. Ježíš vyvádí tři své učedníky - Petra, Jakuba a Jana na vysokou horu a náhle, během společné modlitby, je před jejich zraky proměněn. Jeho šat oslnivě zbělá a jeho tvář zazáří jako slunce. Z nebeské slávy sestoupí Mojžíš a Eliáš a apoštolové vidí, jak rozmlouvají s Ježíšem o jeho utrpení, které má v Jeruzalémě podstoupit. Pak se z nebe ozve hlas Boha Otce: Toto je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení, toho poslouchejte. Stejná slova, která byla slyšet již při Ježíšově křtu v řece Jordánu, dosvědčují i nyní Kristovo mesiášské poslání, které je zde na Táboře ještě stvrzeno přítomností Mojžíše, zastupujícího izraelský Zákon, a Eliáše z řad starozákonních proroků.

Velkolepá událost Ježíšova proměnění má své významné místo i v křesťanském kalendáři. Každoročně 6. srpna slavíme svátek, jehož obsahem je právě připomínka toho, co se na hoře Tábor odehrálo. A není bez zajímavosti, že právě tento svátek Proměnění Páně měl být už za císaře Rudolfa II. společným svátkem všech českých křesťanů - katolíků podobojí i pod jednou i těch, jejichž srdce přilnula k vyznáním reformovaným. V době těchto prvních krůčků porozumění mezi jednotlivými křesťanskými vyznáními byl pak budován i známý kostel Nejsvětějšího Salvátora u pražského Karlova mostu. A na jeho hlavním oltáři můžeme dodnes spatřit právě výjev Proměnění Páně, jehož předlohou byl slavný obraz Raffaelův.

Vedle zmíněného srpnového svátku připomíná liturgie událost Kristova Proměnění na hoře Tábor dle starobylé tradice také o druhé postní neděli, na jejímž prahu se nacházíme. Smyslem této připomínky je kromě zasazení události Proměnění do jakéhosi časového kontextu, předcházejícího připomínce Kristova utrpení a oslavení o Velikonocích, také jisté duchovní povzbuzení. Pohled na zářící Kristovu tvář nás má totiž povzbudit, abychom nepolevovali ve své snaze o vnitřní obnovu. Uprostřed stinných a mlhavých dnů našich životních útrap, bolestí a zápasů září oslavený Kristus, který nás potěšuje a vybízí, abychom ho s upřímností následovali.

Nábožná mysl našich předků v touze jaksi bytostně se přiblížit k událostem, o nichž hovoří Písmo svaté, nazvala i některá místa naší české vlasti biblickými jmény. Tak byl například Strahovský klášter nazýván Siónem, v jižních Čechách objevíme vísku zvanou Jeruzalém, latinské jméno kláštera v Želivě je zase odvozeno od rybníka Siloe, o kterém hovoří evangelium Janovo. Podobně je tomu i v případě hory Tábor, jejíž jméno se v Čechách objevuje dokonce třikrát. Tím nejznámějším a pro české náboženské dějiny velmi významným je bezesporu město zvané za starých dob Hradištěm hory Tábor v jižních Čechách. Zdejší hlavní městský kostel, zasvěcený památce Proměnění Páně, je významnou goticko-renesanční památkou a byl zbudován v letech 1440-1512.

Druhým místem, jemuž se dostalo pojmenování biblické hory proměnění, je pak Tábor v Železných horách, nedaleko Trhové Kamenice. A třetí česká hora, kterou naši předkové nazvali Táborem, leží nedaleko Lomnice nad Popelkou na pomezí Českého ráje a Podkrkonoší. Na jejím temeni byl již ve starých dobách na stromě zavěšen kříž s Kristem, jehož autorství připisuje zbožná tradice slavnému arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic. Později zde byl postaven gotický kostelík, který byl na počátku 18. století, roku 1704, nahrazen kostelem dnešním. I na jeho hlavním oltáři - stejně jako v pražském Klementinu - najdeme výjev Proměnění Páně podle slavné Raffaelovy předlohy. O něco níže pod tímto obrazem je pak zasklená skříňka, do níž bývá k bohoslužbám v den zdejší poutní slavnosti přinášen zmíněný starobylý kříž. Malebné poutní místo doplňují kapličky se zastaveními křížové cesty ze sklonku 19. století a také studánka, jejíž vodě připisuje místní tradice léčivé účinky.

Zvláštností onoho památného kříže, který zde je již po staletí uctíván, je záře zlatých paprsků, která obklopuje celou Kristovu postavu. Barokní zbožnost tak chtěla vyjádřit úctu k trpícímu Kristu, který pro nás byl ukřižován, ale zajisté i onen jas božské slávy, kterým Kristus oslnil apoštoly již v den svého proměnění a v němž nyní po pravici Otcově přebývá.

Zdejší poutě bývaly kdysi velmi slavné. A mezi prosbami, jež tu zbožná ústa se sepjatýma rukama přednášela, byly mnohokrát, zvláště v těžkých dobách našeho národa, také prosby za pokoj a mír v naší zemi. Ještě druhého srpna roku 1939 byla v lomnické tiskárně vytištěna "Píseň poutníků na hoře Tábor", jejíž refrén opakuje dojemnou prosbu: "Ježíšku táborský, uděl pokoj svatý v naší české zemi." Je to prosba, k níž se můžeme připojit i my dnes a snažit se o to, aby pokoje a lásky mezi lidmi přibývalo. Staneme se tak účastnými ovoce Kristových slov "Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími dětmi".