Novinář František Robert Kraus a Tisíce obyčejných smrtí
„Tisíce obyčejných smrtí“. Takto, s podtitulem „Svědectví novináře, který viděl počátky i konce“, se jmenuje knižní vydání unikátních vzpomínek publicisty a spisovatele Františka Roberta Krause, především z let 1933 - 1945. Jeho zápiskům, které převyprávěl a doplnil spisovatel Roman Cílek, je věnován náš další příspěvek.
František Robert Kraus se narodil v Praze roku 1903. Začínal v pražských německých novinách včetně proslulého Prager Tagblattu, později pravidelně přispíval i do novin českých, zejména Tribuny. Ovlivněn svým přítelem Egonem Erwinem Kischem si oblíbil reportáže, pracoval jako zpravodaj ČTK a v Československém rozhlase.
Po vzniku Protektorátu se Kraus kvůli svému židovskému původu ocitl na černé listině. Nemohl publikovat, byl zařazen do úplně prvního transportu, který šel do Terezína v listopadu 1941. Tato skutečnost nakonec paradoxně přispěla k tomu, že válku přežil. Členové prvního transportu měli v Terezíně po dlouhou dobu zvláštní statut, a tak Kraus dokázal až do roku 1944 uchránit před transporty svoji matku, ženu i sebe.
Nakonec ale i jeho čekala Osvětim. Souhrou okolností přežil a v závěru války uprchl s několika spoluvězni z tábora v Blechhammeru. Své zážitky zpracoval po válce v řadě románů, ale vydání kompletního svědectví se již nedočkal. Zemřel v roce 1967.
Na knize „Tisíce obyčejných smrtí“ je výjimečná celistvost vzpomínek svědka, kterému bylo dáno být u „počátku“ i „konce“ tragédie šoa. Výstižně to popsal Roman Cílek, který se na textu rovněž podílel:
„Role svědka jako by Františku Robertu Krausovi byla přisouzena. Viděl Hitlera v oknech berlínského říšského kancléřství těsně poté, co ho prezident Hindenburg učinil říšským kancléřem a viděl o něco později téhož muže triumfovat ve Vídni i Praze a viděl Runcimana na Červeném Hrádku a Henleina v Sudetech a Eichmanna v Terezíně a Mengeleho v Osvětimi. Byl donucen jako jeden z prvních budovat terezínské ghetto a o něco později pohřbívat lidické mrtvé a ještě o něco později se přiblížit k plynovým komorám v Osvětimi-Birkenau. Viděl to, co se ze všeho nejvíc podobá zřetězení zla. Dotýkal se umírajících přátel, viděl tisíce obyčejných smrtí… viděl lhostejnost i zbabělost, ale také velké činy lidskosti: viděl poražené i vítěze.“
Kniha „Tisíce obyčejných smrtí“ patří k nejsilnějším česky psaným dokumentům zachycujícím období šoa. Není to lehká četba, přesto je ji možno jen doporučit.
