Bódhisattvové pomáhají buddhistům na cestě ke spáse
Teď si řekneme, jakou roli hrají v buddhismu bytosti zvané bódhisattvové. Sošky tohoto oblíbeného božstva můžete vidět na výstavě Říše středu, která je v pražském Náprstkově muzeu do konce září příštího roku. K vidění na ní je i jeden z TOP předmětů Národního muzea – skulptura bódhisattvy soucitu.
Bódhisattvové jsou v buddhismu božské bytosti, které lidem pomáhají na cestě ke spáse. Jejich úlohu popisuje kurátorka výstavy Říše středu Helena Heroldová.
„Buddhismus vychází z toho, že život je utrpení a že život neustále probíhá v takových kolobězích životů a úmrtí. A cílem učení buddhismu je tento kolotoč nějak překonat, přetrhnout, už se dále znovu nezrodit. A k tomu potom existují různé způsoby, jak toho dosáhnout. Člověku, který se rozhodne praktikovat buddhismus, pomáhají bytosti, kterým se říká bódhisattvové, což jsou bytosti, které už téměř vystoupily z onoho koloběhu životů a úmrtí, z toho kola bytí, ale rozhodly se tak neučinit, rozhodly se vrátit se zpět do života a pomáhat těm, kteří na tuto cestu nastupují nebo už jí procházejí.“
Bódhisattvové jsou v buddhistickém panteonu velmi oblíbená božstva.
„Jsou to skutečně božstva, ke kterým se člověk obrací i během každodenních běžných problémů, ženy se třeba modlí k bódhisattvům, aby měly děti, nebo aby se jim něco povedlo. A potom v tom lidovém náboženství mají podobu svatých, kterou známe i z našeho prostředí.“
Na výstavě Říše středu je k vidění celá řada skulptur bódhisattvů.
„Máme zde bódhisattvu, který se čínsky nazývá Kuan-jin, čili naslouchající zvukům světa. Je to božstvo, které má velice zajímavý vývoj, protože původně v Indii to bylo mužské božstvo mužského vzhledu, nazývalo se avalokitéšvara. A později, když připutovalo do Číny, na sebe postupně začalo brát onu ženskou podobu. Nicméně, jak můžete vidět i na skulpturách zde, ta podoba je spíš taková neurčitá, je to zkrátka krásná bytost, je to bytost, která má nádherný obličej, takový smířlivý úsměv, a je oblečená do takzvaného oděvu bódhisattvy nebo bódhisattvovských šperků, to znamená do drapérie, šálů a takové suknice a k tomu jsou šperky na ramenou, náhrdelníky, nákotníčky, někdy k tomu patří koruna. Nicméně bódhisattva Kuan-jin často mívá takovou zvláštní korunu nebo květinu v účesu. Ten účes je také takový velmi bohatý, jsou to vlasy sčesané do různých uzlů.“
Helena Heroldová ještě vysvětluje, jak lze rozeznat skulpturu Buddhy od bódhisattvy.
„I když zde na této výstavě nemáme skulptury Buddhů, Buddhu a bódhisattvu rozlišíte právě podle toho, že Buddha bývá zobrazován v mnišském rouchu a bódhisattvové jsou zobrazováni v tom nádherném rouchu se šperky.“
Na výtvarné ztvárnění bódhisattvů mělo také jistý vliv křesťanství.
„Je také zajímavé, že později, v dobách, kdy se v Číně objevovali evropští misionáři, a v době, kdy začali s misijní činností a seznamovali Číňany s Pannou Marií, tak začala Kuan-jin splývat i vizuálně s Pannou Marií. Takže později (a my už to tady na výstavě nemáme jako exponáty) je Kuan-jin zobrazována i s takovou rouškou na hlavě a dokonce s dítětem v náručí a opravdu je potom někdy těžké říct, jestli je to ještě Kuan-jin, anebo už je to čínské zobrazení Panny Marie.“
Říká kurátorka výstavy Říše středu Helena Heroldová.
