Adventní zamyšlení Pavla Kaluse
Minulá neděle byla první adventní nedělí. Snad ve všech kostelích jsme si opět připomínali začátek nového církevního roku. Adventus – to není cestovní kancelář, ale latinské slovo znamenající příchod. Každý křesťan se v tento čas připravuje na příchod Krista.
I letos budeme slavit narození Ježíše v Betlémě. Tak jsme i u nás v kostele vyhlíželi příchod. A kladli otázku: Co očekáváme od budoucnosti? Doléhá na nás obava z hrozby terorismu? Nelibost k cizincům, že chtějí vedle nás žít? Doléhá na nás civilizační skepse: bude jenom hůř? Pak v tento adventní čas slyšme také něco z jiného soudku, soudku naděje.
Naději v nás pěstuje Pán Bůh sám biblickou zvěstí. V neděli jsme v kostele zpívali píseň: Vesele zpívejme. Slova písně jsou z pera bratra Lukáše Pražského, v nich je biblické svědectví přetaveno do slov písně.
Bratr Lukáš Pražský, významný literát a především kněz a biskup Jednoty Bratrské, vedle bratra Řehoře druhý zakladatel Jednoty. Narodil se v Praze kolem roku 1460 a zemřel v Mladé Boleslavi v roce 1528. Je to tedy velmi stará píseň. Zkusme zaslechnout, co nám nově vypráví.
Vesele zpívejme, Boha Otce chvalme, neb nám Syna svého jednorozeného dal na vykoupení, vzdejme mu chválení.
Ve dvanácti slokách píseň vyzpívá, jak z Písma smíme čerpat jistotu o čtverém Kristově příchodu.
První příchod v jeho těle. Nejprve přišel, když z nebe vyšel. By sebe dal v oběť, mzdu na vykoupení, za mnohé k spasení. Příklad nám dal a my také máme činit vůli Otce. První příchod, Bůh k nám přišel, v Ježíši Kristu se v Betlémě narodil.
Druhý příchod do srdce lidského, darem víry bývá. Tluku u dveří, každý mi otevři. Druhý příchod: Bůh k nám přichází v naší víře.
Po třetí má přijíti, když z těla věrný člověk vyjde, při smrti doprovázeti jej bude. Třetí Boží příchod k člověku: když zemřeme, potom s námi také bude.
A čtvrtý příchod bude v soudný den. Hrozný den, kdy budou předěšeni všichni, bezbožní a hříšní.
Proto se máme připravit k svatému pokání a ctnému obcování, v modlitbách máme vytrvat a na Pána Boha čekat.
Lukáš Pražský končí prosbou, ať nám Pán popřeje v jeho pravdě zůstat, abychom v den příchodu jeho, viděli ho laskavého.
V adventu ke mně tato píseň nově promluvila a pozvedla můj zrak od naší skepse, k Boží naději. Jak jsem obrazně řekl, Pán Bůh dává z jiného soudku. Tím, že o nás má stále zájem, přijde za námi dokonce čtyřikrát, se nemusíme bát budoucnosti. Nemusíme nenávidět příchozí, ale v lásce je smíme přijímat.
Jestli vás píseň zaujala, najdete ji v evangelickém zpěvníku pod číslem 269. Přijměte ji jako pozvání k adventní přípravě. Abychom, když Pán v adventu na naše dveře zatluče, jemu i bližním mile otevřeli. A nepropadali obavám a nepřipojovali se k šířené nenávisti vůči příchozím. Ale pokojně je přijímali, vždyť možná i s nimi k nám přichází Bůh sám.
To je pravý advent, očekávat, že Pán Bůh různými způsoby k nám přichází.
Přeji vám hodně odvahy a vynalézavosti, jak Pána očekávat.
Přeji vám radostný advent bez obav a nenávisti.
Autor je farář Českobratrské církve evangelické v Praze na Žižkově.
